Abortiporus biennis
Abortiporus biennis, česky různopórka pleťová, je jednoletá dřevokazná houba vytvářející nepravidelné růžicovité, vějířovité nebo polštářovité plodnice. Nejčastěji vyrůstá ze dřeva listnatých stromů ukrytého v půdě, z pařezů, kořenů nebo spodních částí kmenů. Bělavý až krémový pórovitý povrch po poranění růžoví, červená nebo získává červenohnědé skvrny. Druh způsobuje bílou hnilobu dřeva a podílí se na přirozeném rozkladu lignocelulózové biomasy.
Rychlý přehled
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Přijímaný vědecký název | Abortiporus biennis |
| Autorita | (Bull.) Singer, 1944 |
| Basionymum | Boletus biennis Bull. |
| Významná synonyma | Polyporus biennis, Heteroporus biennis, Phaeolus biennis, Abortiporus distortus a Polyporus distortus |
| Český název | Různopórka pleťová |
| Anglický název | Blushing rosette |
| Rod | Abortiporus |
| Čeleď | Podoscyphaceae |
| Řád | Polyporales |
| Třída | Agaricomycetes |
| Oddělení | Basidiomycota – houby stopkovýtrusné |
| Typ plodnice | Jednoletá růžicovitá, vějířovitá, polorozlitá nebo nepravidelně polštářovitá plodnice |
| Velikost | Celé růžice mohou dosahovat přibližně 5 až 20 cm, někdy i více |
| Barva horní strany | Bělavá, krémová, pleťová, narůžovělá, světle okrová až červenohnědá |
| Spodní strana | Bělavá až krémová s nepravidelnými póry, které po poranění růžovějí až červenohnědnou |
| Typický znak | Nepravidelně tvarované póry, růžicovitý růst a červenání poraněného povrchu |
| Výpotky | Čerstvé plodnice mohou vylučovat bělavé, růžové až načervenalé kapky tekutiny |
| Hlavní substrát | Odumřelé dřevo a kořeny listnatých stromů, často ukryté v půdě |
| Časté dřeviny | Buk, dub, javor, jilm, jasan, bříza, topol, vrba a další listnáče |
| Výjimečný substrát | Ojediněle může být nalezena také na jehličnatém dřevě |
| Způsob života | Převážně saprotrof, někdy saproparazit na odumírajících kořenech a bázi stromů |
| Typ hniloby | Bílá hniloba dřeva |
| Doba růstu | Nejčastěji od července do listopadu |
| Rozšíření | Evropa, Asie, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika a Austrálie |
| Výskyt v České republice | Roztroušený druh, místy vzácnější |
| Jedlost | Nejedlá; plodnice je tuhá, vláknitá a často nasáklá vodou |
| Hlavní sledované látky | Polysacharidy, beta-glukany, fenolické látky, steroly, mastné kyseliny, pigmenty a ligninolytické enzymy |
| Hlavní oblast výzkumu | Taxonomie, morfologie, rozklad dřeva, enzymy, antioxidační aktivita a laboratorní imunologické mechanismy |
| Medicinální využití | Není standardizovanou medicinální houbou |
| Klinické studie u lidí | Nejsou dostupné dostatečné klinické studie ani ověřené léčebné dávkování |
Taxonomie a používané názvy
Druh byl původně popsán francouzským mykologem Jeanem Baptistem Françoisem Bulliardem pod názvem Boletus biennis.
Rolf Singer jej v roce 1944 přeřadil do rodu Abortiporus. Přijímaný vědecký název je proto Abortiporus biennis.
Rodové jméno Abortiporus odkazuje na schopnost houby vytvářet nepravidelné, deformované nebo nedokonale uspořádané pórovité plodnice.
Druhové jméno biennis znamená dvouletý. Plodnice je však v běžném pojetí považována za jednoletou. Název vychází z historického pozorování tuhých zbytků, které mohou na stanovišti přetrvávat do další sezony.
| Název | Postavení |
|---|---|
| Abortiporus biennis | Přijímaný vědecký název |
| Boletus biennis | Původní název neboli basionymum |
| Polyporus biennis | Historické rodové zařazení |
| Phaeolus biennis | Historické synonymum |
| Abortiporus distortus | Jméno používané pro nepravidelně deformované formy stejného nebo velmi blízce pojímaného taxonu |
| Různopórka pleťová | Ustálený český odborný název |
| Blushing rosette | Anglické označení odkazující na růžicovitý tvar a růžové až červené skvrnatění |
Jak různopórku pleťovou poznat?
Plodnice je mimořádně proměnlivá. Může vytvářet pravidelnější růžici překrývajících se klobouků, nepravidelné vějířovité útvary nebo téměř beztvarou pórovitou hmotu.
Celá plodnice často vyrůstá z jednoho společného základu. Jednotlivé klobouky mohou být široké několik centimetrů a vzájemně srůstat do růžice široké až několik desítek centimetrů.
Horní strana mladých klobouků je bělavá, krémová, světle pleťová až narůžovělá. Později přechází do okrových, červenohnědých nebo hnědavých odstínů.
Povrch může být hladký, jemně plstnatý, sametový, vláknitý nebo nepravidelně hrbolatý. Soustředné zóny jsou obvykle nevýrazné.
Okraje klobouků bývají tenké, zvlněné, laločnaté nebo nepravidelně roztřepené.
Spodní výtrusorodý povrch je v mládí bělavý až krémový. Póry jsou proměnlivé, okrouhlé, hranaté, protáhlé, labyrintovité nebo místy roztrhané.
Po otlačení, poškrábání nebo poranění póry růžovějí, červenají a nakonec mohou získat červenohnědou barvu.
Čerstvé plodnice mohou vylučovat průsvitné, bělavé, narůžovělé až červenavé kapky. Výpotky se objevují hlavně za vlhkého počasí a při rychlém růstu.
Dužnina je bělavá až pleťová, vláknitá, vodnatá, měkká až korkovitá. Stářím tuhne a získává žlutohnědé až hnědavé odstíny.
Výtrusný prach je bílý. Výtrusy jsou hladké, bezbarvé, elipsoidní až vejčité.
Mikroskopické znaky
- výtrusy jsou hladké, bezbarvé a tenkostěnné,
- tvar je elipsoidní až široce vejčitý,
- hyfový systém je převážně monomitický,
- generativní hyfy mají přezky,
- nápadné jsou hojné gloeocystidy,
- v pletivech mohou vznikat silnostěnné chlamydospory.
Proč má houba tolik rozdílných podob?
Abortiporus biennis patří mezi druhy s velmi proměnlivou morfologií. Podoba plodnice závisí na poloze substrátu, množství světla, koncentraci oxidu uhličitého, vlhkosti a prostoru dostupném během růstu.
Růžicovitá forma
Při dostatku prostoru může houba vytvářet pravidelnější růžici několika překrývajících se vějířovitých klobouků. Tato podoba odpovídá anglickému názvu blushing rosette.
Polorozlitá forma
Na svislém nebo šikmém dřevě mohou vznikat plodnice rozlité po povrchu a na okraji odstávající v podobě drobných klobouků.
Deformovaná forma
Při růstu z pohřbeného dřeva, ve vysoké trávě nebo mezi kořeny může vzniknout nepravidelná, téměř květákovitá masa tvořená převážně pórovitou vrstvou.
Takové plodnice mohou obrůstat stébla trávy, větvičky, kamínky a další předměty ve svém okolí.
Výskyt a stanoviště
Různopórka pleťová je rozšířena na více kontinentech, zejména v mírném a subtropickém pásmu.
V České republice roste roztroušeně v listnatých a smíšených lesích, parcích, zahradách, sadech, alejích a na místech s pohřbenými dřevními zbytky.
Nejčastěji vyrůstá z pařezů, kořenů, odumřelých spodních částí kmenů a dřeva, které je částečně nebo zcela ukryto v půdě.
Proto může vypadat jako houba rostoucí přímo ze země. Po opatrném odhrnutí půdy nebo opadu je zpravidla možné najít spojení se dřevem.
Je uváděna z buku, dubu, javoru, jilmu, jasanu, břízy, vrby, topolu a dalších listnatých stromů.
Plodnice se vytvářejí především od léta do podzimu. Starší zaschlé zbytky mohou přetrvávat i během zimy.
Ekologický význam
Abortiporus biennis je především saprotrofní houba, která získává živiny z již odumřelého dřeva.
Podhoubí prorůstá buněčnými stěnami dřeva a produkuje enzymy schopné rozkládat lignin, celulózu a hemicelulózu.
Tím zpřístupňuje organickou hmotu dalším houbám, bakteriím, bezobratlým a půdním organismům.
Rozkladem dřeva vrací uhlík, dusík, fosfor a další minerální prvky zpět do půdy.
Hlavní ekologické funkce
- rozklad mrtvých kořenů a pařezů,
- odbourávání ligninu a celulózy,
- návrat minerálních látek do půdy,
- tvorba potravy a mikrostanovišť pro bezobratlé,
- podpora půdních bakterií a dalších hub,
- účast v přirozeném koloběhu uhlíku.
Bílá hniloba dřeva
Různopórka pleťová způsobuje bílou hnilobu. Při ní houba rozkládá lignin i sacharidové složky buněčných stěn.
Napadené dřevo postupně světlá, měkne, vláknatí a ztrácí původní mechanickou pevnost.
Rozklad probíhá prostřednictvím extracelulárních oxidačních a hydrolytických enzymů.
| Enzymová skupina | Hlavní funkce |
|---|---|
| Lakázy | Oxidují lignin, fenolické látky a další aromatické sloučeniny |
| Manganové peroxidázy | Podílejí se na nepřímém oxidačním rozkladu ligninu |
| Ligninové peroxidázy | Narušují některé obtížně rozložitelné aromatické části ligninu |
| Celulázy | Štěpí celulózu na kratší sacharidové řetězce |
| Hemicelulázy | Rozkládají hemicelulózové složky dřeva |
| Beta-glukosidázy | Dokončují rozklad kratších glukanových řetězců |
Sledované látky a laboratorní výzkum
Abortiporus biennis není běžně využívanou jedlou ani standardizovanou medicinální houbou. Chemický a biologický výzkum je podstatně omezenější než u reishi, shiitake nebo outkovky pestré.
| Látka nebo skupina | Význam |
|---|---|
| Polysacharidy | Vysokomolekulární sacharidové látky přítomné v myceliu a plodnicích |
| Beta-glukany | Strukturní složky houbových buněčných stěn; jejich přítomnost sama nepotvrzuje léčebný účinek |
| Chitin | Pevná složka buněčných stěn, která přispívá k tuhosti starších plodnic |
| Fenolické látky | Mohou přispívat k laboratorně měřené antioxidační aktivitě extraktů |
| Steroly | Přirozené složky buněčných membrán, zejména ergosterol a jeho deriváty |
| Mastné kyseliny | Součást lipidového profilu mycelia a plodnice |
| Pigmenty | Látky podílející se na pleťovém, růžovém a červenohnědém zbarvení plodnice |
| Proteiny a peptidy | Součást buněčné hmoty a enzymatického aparátu |
| Lakázy | Enzymy rozkládající lignin, fenolické látky a další aromatické sloučeniny |
| Peroxidázy | Oxidační enzymy podílející se na vzniku bílé hniloby |
| Celulolytické enzymy | Enzymy rozkládající celulózu a další rostlinné polysacharidy |
Co říká věda?
Nejlépe jsou doloženy taxonomické znaky, mimořádná morfologická proměnlivost, přítomnost gloeocystid a chlamydospor a schopnost způsobovat bílou hnilobu dřeva.
Chemické studie některých volně rostoucích hub zahrnuly Abortiporus biennis do porovnání obsahu fenolických látek, antioxidantů a dalších bioaktivních složek.
Laboratorní práce s myceliem popsaly antioxidační aktivitu a ovlivnění některých funkcí makrofágů. Tyto výsledky zůstávají na úrovni experimentů in vitro.
Nejsou dostupné kvalitní klinické studie, které by prokázaly léčbu konkrétního onemocnění, bezpečné dávkování nebo dlouhodobé používání u lidí.
| Oblast | Síla důkazů | Poznámka |
|---|---|---|
| Taxonomie druhu | ★★★★★ | Přijímaný samostatný druh doložený taxonomickými databázemi |
| Proměnlivost plodnic | ★★★★★ | Typická vlastnost popsaná v mykologických atlasech |
| Červenání po poranění | ★★★★★ | Důležitý makroskopický určovací znak |
| Gloeocystidy a chlamydospory | ★★★★★ | Důležité mikroskopické znaky druhu |
| Bílá hniloba | ★★★★★ | Dobře doložený způsob rozkladu dřeva |
| Ligninolytické enzymy | ★★★★☆ | Odpovídají ekologii houby bílé hniloby |
| Antioxidační aktivita | ★★☆☆☆ | Doložena především v laboratorních testech |
| Ovlivnění makrofágů | ★★☆☆☆ | Omezená data z buněčných experimentů |
| Antimikrobiální aktivita | ★☆☆☆☆ | Specifických dat pro tento druh je málo |
| Protinádorové použití | ☆☆☆☆☆ | Nejsou dostupné klinické důkazy |
| Podpora imunity u lidí | ☆☆☆☆☆ | Buněčný test není důkazem klinického účinku |
| Klinické použití | ☆☆☆☆☆ | Chybějí klinické studie, standardizace a ověřené dávkování |
Klíčové studie a odborné zdroje
| Zdroj | Téma | Typ | Odkaz |
|---|---|---|---|
| Index Fungorum | Přijímaný název, autorita, basionymum a klasifikace druhu | Taxonomická databáze | Index Fungorum |
| Species Fungorum | Současný taxonomický záznam Abortiporus biennis | Taxonomická databáze | Species Fungorum |
| MycoBank | Nomenklatura, basionymum a publikační údaje | Taxonomická databáze | MycoBank |
| Česká mykologická společnost | Různopórka pleťová – popis, výskyt a určovací znaky | Český mykologický atlas | Myko.cz |
| GBIF | Celosvětový výskyt a taxonomický záznam | Globální databáze biodiverzity | GBIF |
| Foods, 2024 | Bioaktivní složky a antioxidační vlastnosti vybraných volně rostoucích hub | Laboratorní chemická studie | Foods |
| Review, 2025 | Přehled biologicky aktivních látek a výzkumu méně známých hub | Odborný přehled | PMC |
| Wikimedia Commons | Fotografie druhu a licenční údaje | Obrazový zdroj | Wikimedia Commons |
Srovnání s podobnými houbami
| Houba | Hlavní znak | Substrát | Reakce po poranění | Rozlišení |
|---|---|---|---|---|
| Abortiporus biennis | Nepravidelná pleťová až narůžovělá růžice s proměnlivými póry | Pohřbené dřevo, kořeny a pařezy listnáčů | Póry růžovějí až červenohnědnou | Výpotky, deformované formy, gloeocystidy a chlamydospory |
| Meripilus giganteus | Mohutná růžice mnoha velkých vějířovitých klobouků | Kořeny a báze buku a dalších listnáčů | Výrazně černá | Mnohem větší, pravidelnější vějíře a silné černání |
| Grifola frondosa | Růžice mnoha šedohnědých lžícovitých klobouků | Kořeny a báze dubů a dalších listnáčů | Výrazně nečervená | Pravidelnější drobné klobouky a bělavé jemné póry |
| Bondarzewia mesenterica | Velký trs masitých světle hnědých klobouků | Kořeny a báze jehličnanů, zejména jedlí | Obvykle výrazně nečervená | Hořká chuť, větší pravidelné klobouky a vazba na jehličnany |
| Onnia tomentosa | Plstnaté hnědé nálevkovité klobouky se středovým třeněm | Kořeny jehličnanů | Póry hnědnou | Tmavší plodnice, středový třeň a vazba na jehličnany |
| Phaeolus schweinitzii | Žlutohnědá až rezavá růžice s plstnatým povrchem | Kořeny a báze jehličnanů | Hnědne | Výrazně žluté až rezavé barvy a hnědý výtrusný prach |
| Hydnellum spp. | Nepravidelné pozemní plodnice, někdy s barevnými výpotky | Půda v mykorhizním spojení se stromy | Reakce se liší podle druhu | Na spodní straně mají ostny, nikoli póry |
Bezpečnost a případné užívání
Různopórka pleťová je považována za nejedlou houbu. Plodnice je vláknitá, tuhá, vodnatá až korkovitá a nemá praktickou kuchyňskou hodnotu.
Neexistuje klinicky ověřené dávkování plodnice, mycelia, prášku, čaje, tinktury ani extraktu.
Houba není standardizovanou surovinou pro doplňky stravy a nemá dostatečně popsaný dlouhodobý bezpečnostní profil.
Praktická upozornění
- plodnici nekonzumovat jako potravinu,
- nepřipravovat z ní domácí odvar nebo tinkturu,
- nepovažovat výpotky nebo červenání za důkaz léčivosti,
- nepřenášet buněčné experimenty na léčbu člověka,
- nepovažovat obsah beta-glukanů za klinický důkaz účinku,
- nepoužívat plodnice ze znečištěného prostředí,
- při odborné práci přesně ověřit druh houby.
Časté otázky
Co je Abortiporus biennis?
Je to nepravidelně růžicovitá dřevokazná houba, která roste převážně ze dřeva listnáčů. Česky se nazývá různopórka pleťová.
Jaký je správný český název?
Správný český název je různopórka pleťová.
Je Abortiporus biennis platný samostatný druh?
Ano. Přijímaný název je Abortiporus biennis (Bull.) Singer.
Co znamená název Abortiporus?
Odkazuje na nepravidelně utvářené nebo deformované pórovité plodnice.
Co znamená biennis?
Latinsky znamená dvouletý. Druh je však běžně považován za jednoletý a pouze jeho zbytky mohou přetrvávat do další sezony.
Jak houba vypadá?
Vytváří bělavé, pleťové až narůžovělé růžice, vějíře nebo deformované pórovité útvary.
Proč se nazývá různopórka?
Póry mají velmi proměnlivý tvar. Mohou být okrouhlé, hranaté, protáhlé nebo nepravidelně labyrintovité.
Proč je označována jako pleťová?
Mladé plodnice mohou mít světlou pleťovou, krémovou až narůžovělou barvu.
Proč po dotyku červená?
Poranění spouští oxidační změny pigmentů a dalších látek v pletivu plodnice.
Vylučuje houba kapky tekutiny?
Ano. Čerstvé rychle rostoucí plodnice mohou vylučovat bělavé, růžové až načervenalé kapky.
Jsou výpotky jedovaté?
Jejich potravinová bezpečnost není stanovena a nejsou určeny ke konzumaci.
Kde různopórka pleťová roste?
Na mrtvých kořenech, pařezech, spodních částech kmenů a pohřbeném dřevě.
Proč vypadá, že roste ze země?
Dřevo nebo kořen, ze kterého vyrůstá, může být úplně ukrytý pod půdou.
Na jakých stromech roste?
Především na listnáčích, například buku, dubu, javoru, jilmu, jasanu, bříze, topolu nebo vrbě.
Roste na jehličnanech?
Může se na nich objevit výjimečně, ale typickým substrátem jsou listnáče.
Roste v České republice?
Ano. Vyskytuje se roztroušeně, na některých lokalitách je vzácnější.
Kdy roste?
Nejčastěji od léta do podzimu, přibližně od července do listopadu.
Je parazitem živých stromů?
Je převážně saprotrofní, ale může kolonizovat také odumírající kořeny a poškozené dřevo u báze oslabených stromů.
Jaký typ hniloby způsobuje?
Způsobuje bílou hnilobu dřeva.
Co je bílá hniloba?
Jde o rozklad ligninu i sacharidových složek, při kterém dřevo světlá, měkne a vláknatí.
Je různopórka pleťová jedlá?
Ne. Je uváděna jako nejedlá houba bez praktické kuchyňské hodnoty.
Je jedovatá?
Není běžně uváděna jako významně jedovatá, ale není určena ke konzumaci a její bezpečnost není dostatečně stanovena.
Je to medicinální houba?
Není standardizovanou medicinální houbou s klinicky ověřeným použitím.
Obsahuje beta-glukany?
Jako houba obsahuje beta-glukanové struktury, jejich přítomnost však sama neprokazuje léčebný účinek.
Má antioxidační aktivitu?
Některé extrakty nebo myceliální kultury vykázaly aktivitu v laboratorních testech. Klinický význam není potvrzen.
Podporuje imunitu?
Některé laboratorní práce sledovaly reakce makrofágů. Nejde o důkaz podpory lidské imunity.
Léčí rakovinu?
Ne. Neexistují klinické důkazy, že by Abortiporus biennis léčil rakovinu.
Lze z houby připravit čaj nebo tinkturu?
Domácí vnitřní užívání nelze doporučit. Chybí ověřené dávkování a bezpečnostní údaje.
Co jsou gloeocystidy?
Jde o specializované mikroskopické buňky obsahující olejovitou nebo refraktivní hmotu. U tohoto druhu patří mezi důležité určovací znaky.
Co jsou chlamydospory?
Jsou to silnostěnné nepohlavní buňky, které mohou pomáhat houbě přežívat nepříznivé podmínky.
Proč někdy nevytváří normální klobouky?
Tvar ovlivňuje poloha substrátu, prostor, světlo, vlhkost a koncentrace oxidu uhličitého.
Je stejná jako Abortiporus distortus?
Toto jméno bylo používáno pro výrazně deformované formy a v běžných databázích bývá spojováno se synonymikou Abortiporus biennis.
Je stejná jako Polyporus biennis?
Ano. Polyporus biennis je historické rodové zařazení stejného druhu.
Jak ji odlišit od vějířovce obrovského?
Meripilus giganteus vytváří podstatně větší pravidelné vějíře a po poranění výrazně černá.
Jak ji odlišit od trsnatce lupenitého?
Grifola frondosa vytváří mnoho pravidelných šedohnědých klobouků a její póry typicky červenohnědě neskvrnatí.
Jak ji odlišit od lošáků?
Lošáky mají na spodní straně ostny, zatímco různopórka pleťová má póry.
Lze ji určit pouze podle fotografie?
Typické růžicovité plodnice lze odhadnout, ale deformované formy mohou vyžadovat mikroskopické vyšetření.
Lze houbu pěstovat?
Mycelium lze kultivovat laboratorně, nemá však praktický význam jako běžně pěstovaná potravinová houba.
Existují klinické studie na lidech?
Nejsou dostupné dostatečné kvalitní klinické studie potvrzující léčebnou účinnost nebo bezpečné dávkování.
Proč je důležitá v přírodě?
Rozkládá mrtvé dřevo a vrací uhlík a minerální látky zpět do půdy a ekosystému.