Bělochoroš jabloňový
Aurantiporus fissilis, česky bělochoroš jabloňový, je nápadný jednoletý choroš vytvářející mohutné bělavé až krémové plodnice. V mládí jsou měkké, šťavnaté a někdy roní kapky tekutiny, ve stáří žloutnou, okroví a nápadně praskají. Druh roste na živých oslabených i odumřelých listnatých stromech, často na starých jabloních a osikách, a způsobuje bílou hnilobu. Nejde o tradiční medicinální houbu; odborný výzkum se soustředí hlavně na ekologii, taxonomii a enzymy rozkládající dřevo.
Rychlý přehled
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Přijímaný vědecký název | Aurantiporus fissilis |
| Autorita | (Berk. & M.A. Curtis) H. Jahn ex Ryvarden |
| Rok platné kombinace | 1978 |
| Basionymum | Polyporus fissilis Berk. & M.A. Curtis, 1849 |
| Významné synonymum | Tyromyces fissilis (Berk. & M.A. Curtis) Donk |
| Český název | Bělochoroš jabloňový |
| Rod | Aurantiporus |
| Čeleď | Meruliaceae; v některých národních databázích Polyporaceae |
| Řád | Polyporales |
| Třída | Agaricomycetes |
| Oddělení | Basidiomycota |
| Typ plodnice | Jednoletá, konzolovitá až polorozlitá |
| Třeň | Chybí |
| Velikost | Často 10–20 cm, někdy i větší |
| Povrch | Bělavý až krémový, později žlutavý či narůžovělý |
| Konzistence v mládí | Měkká, šťavnatá až vodnatá |
| Konzistence ve stáří | Korkovitá, křehká a rozpukaná |
| Hymenofor | Rourkatý |
| Póry | Přibližně 1–3 na mm, bělavé až krémové |
| Dužnina | Bílá až krémová, silná, v mládí šťavnatá |
| Výtrusný prach | Bílý |
| Výtrusy | Hladké, bezbarvé, elipsoidní až vejčité |
| Hyfový systém | Monomitický |
| Přezky | Přítomné na generativních hyfách |
| Způsob života | Slabý parazit a saprotrof |
| Typ rozkladu | Bílá hniloba |
| Typický substrát | Živé oslabené i mrtvé dřevo listnáčů |
| Častí hostitelé | Jabloň, osika, buk, javor, lípa, jírovec a další listnáče |
| Výskyt v ČR | Ano, roztroušeně až vzácněji |
| Rozšíření | Především Evropa, uváděn také z Asie |
| Období růstu | Léto až podzim; staré plodnice mohou přetrvávat |
| Jedlost | Nejedlá |
| Tradiční medicinální použití | Není doloženo |
| Hlavní vědecký zájem | Ekologie dřevokazné houby, fylogeneze a enzymy rozkladu dřeva |
| Zkoumané enzymy | Celulázy a další hydrolytické enzymy |
| Klinické důkazy | Chybějí |
| Schválený léčivý přípravek v EU | Ne |
| Nejčastější záměna | Spongipellis spumeus, Tyromyces chioneus a další světlé měkké choroše |
| Důležitý znak | Velká bělavá, šťavnatá plodnice, která ve stáří žloutne a praská |
Taxonomie a správný vědecký název
Přijímaným názvem je Aurantiporus fissilis (Berk. & M.A. Curtis) H. Jahn ex Ryvarden. Basionymem je Polyporus fissilis, který popsali Berkeley a Curtis v roce 1849. Platná kombinace v rodu Aurantiporus byla publikována Ryvardenem v roce 1978.
Ve starší evropské literatuře se druh často uvádí jako Tyromyces fissilis. Tento název je dnes považován za synonymum, ale zůstává důležitý při vyhledávání historických určovacích klíčů a ekologických údajů.
| Název | Postavení |
|---|---|
| Aurantiporus fissilis | Současný název uváděný MycoBank |
| Polyporus fissilis | Basionymum z roku 1849 |
| Tyromyces fissilis | Významné historické synonymum |
| Spongipellis fissilis | Starší taxonomická kombinace |
Český název a zahraniční označení
Česká mykologická společnost a Portál informačního systému ochrany přírody používají název bělochoroš jabloňový. Název vystihuje častý výskyt na starých jabloních, i když houba může růst na mnoha dalších listnáčích.
Česky
Bělochoroš jabloňový
Anglicky
Greasy bracket
Německy
Apfelbaum-Saftporling
Historický název
Tyromyces fissilis
Jak bělochoroš jabloňový poznat?
Plodnice
Plodnice jsou jednoleté, bez třeně, převážně kloboukaté a bokem přirostlé. Mohou být polokruhovité, kopytovité, široce konzolovité nebo částečně polorozlité. Často jsou mohutné a masité.
Horní povrch
V mládí je povrch bělavý až krémový, jemně plstnatý nebo téměř hladký. Později žloutne, okroví či místy narůžoví. Při vysychání se často objevují hluboké trhliny a nepravidelné rozpukání.
Spodní strana a póry
Hymenofor je rourkatý. Póry jsou zpočátku bělavé, později krémové až žlutavé, přibližně 1–3 na milimetr. Otlačením nebo stářím mohou měnit barvu.
Dužnina
Dužnina je bělavá až krémová, silná a v mládí velmi šťavnatá. Čerstvé plodnice mohou být nápadně vodnaté a někdy ronit kapky. Ve stáří vysychají, tvrdnou, křehnou a rozpadají se.
Vůně a chuť
Vůně bývá slabá až nakyslá. Chuť není významným určovacím znakem a ochutnávání se nedoporučuje.
Mikroskopické znaky
- hyfový systém je monomitický,
- generativní hyfy jsou tenkostěnné až mírně ztlustlé, větvené a nesou přezky,
- bazidie jsou kyjovité a obvykle čtyřvýtrusé,
- bazidiospory jsou hladké, bezbarvé, tenkostěnné, elipsoidní až vejčité,
- výtrusy jsou neamyloidní a nedextrinoidní,
- pravé cystidy zpravidla nejsou výrazným určovacím znakem.
Rozměry výtrusů se v literatuře mírně liší. Pro určení je proto vhodné používat moderní regionální klíče a porovnat více znaků současně.
Výskyt a rozšíření
Druh je znám především z Evropy, kde se vyskytuje od mírných oblastí po severní část kontinentu. Byl zaznamenán také v Asii, například na Tchaj-wanu. Údaje z dalších světadílů je nutné hodnotit s ohledem na možné záměny a proměny taxonomie.
V České republice roste roztroušeně až vzácněji. Typickými stanovišti jsou staré ovocné sady, parky, aleje, zahrady, stromořadí a listnaté lesy s dostatkem starých nebo oslabených stromů.
Období růstu
Čerstvé plodnice se objevují hlavně v létě a na podzim. Starší vyschlé plodnice mohou na stromě přetrvávat i po skončení vegetační sezony.
Ekologie a hostitelské dřeviny
Aurantiporus fissilis se chová jako slabý parazit i saprotrof. Může kolonizovat živé oslabené stromy, zejména v místech poranění, dutin nebo odumřelých větví. Po odumření hostitele může pokračovat v rozkladu dřeva.
Časté hostitelské dřeviny
- jabloň,
- osika a další topoly,
- buk,
- javor,
- lípa,
- jírovec,
- bříza,
- dub a další listnáče.
Bílá hniloba
Druh způsobuje bílou hnilobu. Rozkládá lignin, celulózu i hemicelulózu, čímž postupně snižuje pevnost dřeva. Napadené dřevo bledne, měkne a vláknitě se rozpadá.
Ekologická role
- urychluje rozklad odumřelé dřevní hmoty,
- vrací minerální látky do půdy,
- podílí se na koloběhu uhlíku,
- vytváří mikrostanoviště pro bezobratlé a mikroorganismy,
- je součástí přirozeného procesu stárnutí stromů.
Co znamená nález na živém stromě?
Plodnice na živé jabloni, osice nebo jiném listnáči signalizuje, že mycelium již prorůstá dřevem a způsobuje hnilobu. Samotné odstranění plodnice problém nevyřeší, protože hlavní část houby se nachází uvnitř kmene nebo větve.
Kdy je vhodné zavolat arboristu?
- strom stojí u domu, silnice, dětského hřiště nebo parkoviště,
- plodnice vyrůstá z báze kmene nebo hlavního rozvětvení,
- kmen má velkou dutinu nebo prasklinu,
- koruna náhle prosychá,
- strom se naklání nebo má poškozené kořeny.
Enzymy a rozklad dřeva
Vědecké práce řadí Aurantiporus fissilis mezi houby s aktivním komplexem enzymů rozkládajících rostlinnou biomasu.
| Enzymatická skupina | Funkce |
|---|---|
| Celulázy | Štěpí celulózu na menší sacharidy. |
| Hemicelulázy | Rozkládají hemicelulózovou část dřeva. |
| Oxidativní enzymy | Podílejí se na rozkladu ligninu a aromatických struktur. |
| Hydrolytické enzymy | Pomáhají rozkládat složité rostlinné polymery. |
| Polysacharidy buněčné stěny | Strukturní složky houby bez doloženého klinického využití tohoto druhu. |
Co říká věda?
Aurantiporus fissilis nepatří mezi tradičně využívané medicinální houby. Počet druhově specifických studií je omezený a převládá mykologický, ekologický a enzymologický výzkum.
| Oblast | Typ důkazů | Hodnocení |
|---|---|---|
| Taxonomie a fylogeneze | Morfologické a molekulární studie | Rod Aurantiporus není pravděpodobně monofyletický a jeho vymezení se může dále měnit. |
| Rozklad dřeva | Ekologické a kultivační studie | Dobře odpovídá ekologii houby bílé hniloby. |
| Celulolytické enzymy | Laboratorní screening kmenů | U některých izolátů byla zjištěna výrazná aktivita celulolytického komplexu. |
| Detoxifikační potenciál | Laboratorní testy | Předběžný biotechnologický potenciál, nikoli klinický účinek. |
| Medicínální využití | Klinické studie | Chybějí důkazy o účinnosti a bezpečnosti u člověka. |
Vybrané odborné zdroje
| Zdroj | Téma | Typ | Odkaz |
|---|---|---|---|
| MycoBank | Současný název a nomenklatura | Taxonomická databáze | MycoBank |
| Index Fungorum | Nomenklatura a klasifikace | Taxonomická databáze | Index Fungorum |
| Česká mykologická společnost | Český název, popis a výskyt | Národní atlas | Myko.cz |
| AOPK ČR | Český název a evidence druhu | Národní databáze | ISOP Portál |
| Kim a kol., 2016 | Fylogenetické a morfologické vztahy dřevokazných hub | Molekulární studie | PMC |
| Screening enzymů Polyporales | Celulolytické enzymy a detoxifikační potenciál | Laboratorní studie | PDF studie |
| PubMed | Vyhledávání studií podle současného názvu | Databáze literatury | PubMed |
| Google Scholar | Studie pod synonymem Tyromyces fissilis | Vyhledávač literatury | Google Scholar |
Podobné druhy a možnosti záměny
| Druh | Rozlišovací znaky |
|---|---|
| Spongipellis spumeus | Také mohutný a šťavnatý; často pěnovitější, s jinou strukturou dužniny a mikroskopickými znaky. |
| Tyromyces chioneus | Menší, tenčí, čistě bílý a obvykle méně masitý. |
| Climacocystis borealis | Roste především na jehličnanech, často ve střechovitých skupinách. |
| Rigidoporus ulmarius | Masivní, dlouhověký a mnohem tvrdší choroš, často na bázi starých listnáčů. |
| Postia tephroleuca | Menší šedobílá plodnice, obvykle na mrtvém dřevě a s odlišnou reakcí dužniny. |
| Leptoporus mollis | Měkký růžový až načervenalý choroš, zpravidla na jehličnanech. |
| Odoria alborubescens | Vzácný pralesní druh starých buků; po poranění nápadně červená. |
Jedlost, bezpečnost a využití
Bělochoroš jabloňový není považován za jedlou houbu. Přestože jsou mladé plodnice měkké a vodnaté, neexistuje tradice bezpečné konzumace ani standardní potravinářské využití.
Nejsou k dispozici údaje o bezpečném dávkování extraktů, dlouhodobém užívání, interakcích s léčivy ani použití v těhotenství nebo u dětí.
Časté otázky
Jaký je správný český název?
Správný český název je bělochoroš jabloňový.
Je bělochoroš rozpukaný správný název?
V některých neformálních zdrojích se může objevit, ale české národní databáze používají název bělochoroš jabloňový.
Je Aurantiporus fissilis platný název?
Ano. MycoBank jej uvádí jako současný název.
Je Tyromyces fissilis stejný druh?
Ano, jde o významné historické synonymum používané ve starší literatuře.
Do jaké čeledi patří?
Index Fungorum jej řadí do Meruliaceae; některé národní databáze jej stále uvádějí v Polyporaceae.
Jak houba vypadá?
Tvoří velké bílé až krémové konzolovité plodnice, které jsou v mládí měkké a vodnaté.
Proč se nazývá fissilis?
Latinské jméno odkazuje na sklon starších plodnic praskat a štěpit se.
Má třeň?
Ne, plodnice přirůstá ke dřevu bokem.
Jak velká může být?
Běžně dosahuje 10–20 cm, někdy může být i větší.
Jak vypadá horní strana?
V mládí je bělavá až krémová, později žloutne, okroví nebo lehce růžoví a může popraskat.
Jak vypadá spodní strana?
Je rourkatá, bělavá až krémová, s poměrně drobnými póry.
Jaká je dužnina?
V mládí měkká, šťavnatá a vodnatá, později korkovitá a křehká.
Vylučuje tekutinu?
Čerstvé plodnice mohou být velmi vodnaté a někdy ronit kapky.
Na čem roste?
Na živých oslabených i mrtvých listnatých stromech.
Proč se jmenuje jabloňový?
V České republice bývá často nacházen na starých jabloních.
Na kterých stromech se vyskytuje?
Na jabloních, osikách, bucích, javorech, lípách, jírovcích a dalších listnáčích.
Roste na jehličnanech?
Typicky je vázán na listnaté stromy.
Způsobuje bílou hnilobu?
Ano, rozkládá lignin i další složky dřeva.
Je parazitický?
Může růst jako slabý parazit na oslabených živých stromech a později pokračovat saprotrofně.
Roste v České republice?
Ano, je součástí české mykoflóry.
Je běžný?
Spíše roztroušený až vzácnější, závisí na množství starých listnatých stromů.
Kde ho hledat?
Ve starých sadech, parcích, alejích, na starých listnáčích a v lesích s dostatkem odumřelého dřeva.
Kdy roste?
Nejčastěji od léta do podzimu.
Je jedlý?
Ne, není považován za jedlou houbu.
Je jedovatý?
Není znám jako typicky jedovatý, ale není určen ke konzumaci.
Je medicinální houba?
Neexistuje doložené tradiční ani klinické medicinální využití.
Existují klinické studie?
Nejsou známy kvalitní klinické studie u lidí.
Obsahuje beta-glukany?
Stejně jako jiné houby obsahuje polysacharidy buněčné stěny, ale jejich klinický význam u tohoto druhu není doložen.
Jaké enzymy vytváří?
Produkuje enzymy rozkládající dřevo, včetně celulolytického komplexu.
Má význam pro bioremediaci?
Laboratorní studie naznačují detoxifikační potenciál některých kmenů, praktické využití je však stále výzkumné.
Jak ji odlišit od Spongipellis spumeus?
Spongipellis spumeus bývá pěnovitější, může mít hrubší póry a odlišnou mikroskopii.
Jak ji odlišit od Tyromyces chioneus?
Tyromyces chioneus bývá menší, tenčí a méně robustní.
Jak ji odlišit od Climacocystis borealis?
Climacocystis borealis roste hlavně na jehličnanech a má odlišnou ekologii.
Jak ji odlišit od Rigidoporus ulmarius?
Rigidoporus ulmarius vytváří mnohem tvrdší a vytrvalejší plodnice.
Lze ji určit pouze podle fotografie?
Někdy ano, ale u světlých měkkých chorošů je vhodné ověřit hostitele, póry a mikroskopické znaky.
Jaké má výtrusy?
Hladké, bezbarvé, elipsoidní až vejčité.
Jaký má hyfový systém?
Monomitický, tvořený generativními hyfami.
Má přezky?
Ano, generativní hyfy nesou přezky.
Je chráněný?
Zákonný status se může lišit; v některých oblastech je vzácný a ekologicky cenný.
Je indikátorem starých stromů?
Často je spojen se starými oslabenými listnáči, zejména ve starých sadech a parcích.
Může poškodit ovocný strom?
Ano, jeho přítomnost může signalizovat pokročilou hnilobu dřeva a oslabení mechanické stability.
Co dělat při nálezu na zahradní jabloni?
Plodnici neodstraňujte jako jediné opatření. Nechte strom posoudit arboristou, zejména pokud stojí blízko domu nebo cesty.
Lze houbu ze stromu vyléčit?
Odstranění plodnice mycelium ve dřevě nezničí. Důležitý je odborný posudek zdravotního a statického stavu stromu.
Je vhodný do doplňků stravy?
Neexistují podklady pro bezpečné a standardizované použití v doplňcích.
Je vhodný pro děti?
Ne, bezpečnost není ověřena.
Je bezpečný v těhotenství?
Bezpečnost není známa, užívání se nedoporučuje.
Má protinádorové účinky?
Neexistují klinické důkazy podporující takové tvrzení.
Má antioxidační aktivitu?
Laboratorní aktivita extraktu by sama o sobě nebyla důkazem zdravotního účinku.
Jak dlouho plodnice vydrží?
Je jednoletá, ale staré vyschlé zbytky mohou zůstat na dřevě několik měsíců.
Proč je ekologicky důležitý?
Rozkládá dřevo, uvolňuje živiny a podílí se na koloběhu uhlíku.