Dřevokaz kožový
Byssomerulius corium, česky dřevokaz kožový, je tenká rozlitá až rozlitě-odstávající dřevokazná houba. Roste hlavně na odumřelém dřevě listnatých stromů a vytváří bělavé, krémové až lehce narůžovělé plodnice se síťnatě vrásčitým hymenoforem. Na svislém substrátu může vytvářet drobné odstávající okraje s bělavým plstnatým povrchem. Způsobuje bílou hnilobu a nemá doložené medicinální využití.
Taxonomické zařazení
| Taxonomická úroveň | Zařazení |
|---|---|
| Říše | Fungi – houby |
| Podříše | Dikarya |
| Oddělení | Basidiomycota |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Podtřída | Incertae sedis |
| Řád | Polyporales |
| Čeleď | Irpicaceae |
| Rod | Byssomerulius |
| Druh | Byssomerulius corium (Pers.) Parmasto |
Rychlý přehled
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Přijímaný vědecký název | Byssomerulius corium |
| Autorita | (Pers.) Parmasto |
| Rok kombinace | 1967 |
| Basionymum | Thelephora corium Pers. |
| Český název | Dřevokaz kožový |
| Další české označení | V některých starších přehledech také dřevokaz papírovitý |
| Anglický název | Netted crust |
| Řád | Polyporales |
| Čeleď | Irpicaceae |
| Typ plodnice | Rozlitá až rozlitě-odstávající, jednoletá |
| Kloboukaté okraje | Mohou se vytvářet na svislém substrátu |
| Tloušťka | Obvykle tenká, přibližně 0,5–3 mm |
| Barva hymenoforu | Bělavá, krémová, okrová až narůžovělá |
| Sterilní povrch | Bělavý, jemně plstnatý až chlupatý |
| Hymenofor | Vrásčitý, síťnatý až merulioidní |
| Póry | Netvoří pravidelný rourkatý hymenofor |
| Okraj | Bílý, vláknitý, někdy třásnitý |
| Konzistence | Měkká a kožovitá za čerstva, papírovitá po vyschnutí |
| Výtrusný prach | Bílý |
| Výtrusy | Hladké, bezbarvé, elipsoidní až válcovité |
| Rozměry výtrusů | Přibližně 5–7 × 2–3 µm |
| Reakce výtrusů | Neamyloidní |
| Hyfový systém | Monomitický |
| Přezky | Obvykle přítomné na generativních hyfách |
| Cystidy | Pravé cystidy obvykle chybějí |
| Způsob života | Saprotrofní dřevokazná houba |
| Typ rozkladu | Bílá hniloba |
| Hlavní substrát | Odumřelé dřevo listnáčů |
| Typičtí hostitelé | Buk, jasan, vrba, javor, líska, topol, dub |
| Výskyt na jehličnanech | Vzácný |
| Stanoviště | Listnaté a smíšené lesy, parky, zahrady, lužní porosty |
| Rozšíření | Kosmopolitní až velmi široce rozšířené |
| Výskyt v ČR | Ano, poměrně hojný |
| Období nálezů | Celoročně, často na podzim a v zimě |
| Jedlost | Nejedlý |
| Tradiční použití | Není doloženo |
| Medicínální využití | Není doloženo |
| Klinické studie | Nejsou známy |
| Hlavní určovací znak | Síťnatě vrásčitý hymenofor a bělavý plstnatý odstávající okraj |
| Možná záměna | Phlebia tremellosa, Phlebia radiata, Meruliopsis taxicola |
| Ekologický význam | Rozklad mrtvého listnatého dřeva |
Taxonomie a historie názvu
Přijímaným názvem je Byssomerulius corium (Pers.) Parmasto. Basionymem je Thelephora corium, které popsal Christiaan Hendrik Persoon. Erast Parmasto druh v roce 1967 přeřadil do rodu Byssomerulius.
Rod Byssomerulius byl dříve často řazen do čeledi Phanerochaetaceae. Současné taxonomické databáze jej však umísťují do čeledi Irpicaceae v řádu Polyporales.
| Název | Postavení |
|---|---|
| Byssomerulius corium | Přijímaný název |
| Thelephora corium | Basionymum |
| Merulius corium | Historická kombinace |
| Meruliopsis corium | Pozdější kombinace |
| Auricularia papyrina | Historické synonymum uváděné v literatuře |
Český název a zahraniční označení
Česky
Dřevokaz kožový
Starší české označení
Dřevokaz papírovitý
Latinsky
Byssomerulius corium
Anglicky
Netted crust
Jak dřevokaz kožový poznat?
Plodnice
Plodnice je jednoletá, tenká a nejčastěji rozlitá. Na svislých kmenech a větvích může vytvářet drobné odstávající okraje připomínající malé kloboučky. Jednotlivé plochy často srůstají do rozsáhlejších povlaků.
Hymenofor
Plodná plocha je bělavá, krémová, světle okrová až narůžovělá. Je charakteristicky vrásčitá, síťnatá a merulioidní. Nevytváří hluboké pravidelné rourky jako typické choroše.
Horní povrch odstávajících částí
Je bělavý, jemně plstnatý až chlupatý. Tento sterilní povrch obvykle postrádá výrazné růžové odstíny, což pomáhá při odlišení od dřevokazu rosolovitého.
Okraj
Okraj je zpravidla bílý, vláknitý a někdy jemně třásnitý. U čerstvých plodnic může být růstová zóna nápadně světlejší.
Konzistence
Za čerstva je plodnice měkká, pružná a kožovitá. Po vyschnutí se stává tenkou, tužší a papírovitou.
Mikroskopické znaky
- hyfový systém je monomitický,
- generativní hyfy jsou tenkostěnné až mírně silnostěnné,
- na přehrádkách se obvykle vyskytují přezky,
- bazidie jsou kyjovité a zpravidla čtyřvýtrusé,
- bazidiospory jsou hladké, bezbarvé, elipsoidní až válcovité,
- výtrusy jsou neamyloidní,
- pravé cystidy obvykle chybějí.
Rozměry výtrusů se podle zdroje a měřeného materiálu mírně liší, nejčastěji přibližně kolem 5–7 × 2–3 µm.
Výskyt a rozšíření
Byssomerulius corium je velmi široce rozšířený druh. Je znám z Evropy, Asie, Afriky, Severní i Jižní Ameriky a Austrálie. V České republice patří na vhodném substrátu k poměrně hojným dřevokazným houbám.
Typická stanoviště
- listnaté a smíšené lesy,
- lužní porosty,
- parky a zahrady,
- mrtvé větve v korunách i na zemi,
- padlé kmeny a tlející dřevo.
Plodnice lze pozorovat po celý rok. Díky odolnosti zaschlých plodnic bývá druh nápadný také v zimních měsících.
Ekologie a hostitelské dřeviny
Dřevokaz kožový je saprotrofní houba rozkládající především mrtvé dřevo listnáčů. Česká mykologická společnost uvádí například buk, jasan, vrbu, javor, lísku, topol a dub. Na jehličnanech se objevuje pouze výjimečně.
Ekologická role
- rozkládá odumřelé větve a kmeny,
- podílí se na návratu živin do půdy,
- urychluje přeměnu dřeva na humus,
- vytváří podmínky pro další houby a bezobratlé,
- je součástí přirozeného koloběhu uhlíku.
Bílá hniloba dřeva
Byssomerulius corium způsobuje bílou hnilobu. Při tomto typu rozkladu houba odbourává nejen celulózu a hemicelulózu, ale také lignin.
Projevy bílé hniloby
- dřevo postupně bledne,
- měkne a vláknatí,
- ztrácí pevnost,
- může se oddělovat v podélných vláknech,
- při pokročilém rozkladu se mění na světlou měkkou hmotu.
Co říká věda?
Vědecký význam druhu spočívá především v taxonomii, fylogenezi čeledi Irpicaceae, ekologii bílé hniloby a studiu enzymů rozkládajících lignocelulózu. Neexistují podklady pro klinické nebo tradiční medicinální využití.
| Oblast | Typ důkazů | Závěr |
|---|---|---|
| Taxonomie | MycoBank a Index Fungorum | Byssomerulius corium je přijímané jméno; rod je řazen do Irpicaceae. |
| Ekologie | Terénní a mykologické práce | Druh roste hlavně na mrtvém listnatém dřevě. |
| Rozklad dřeva | Mykologická pozorování | Způsobuje bílou hnilobu. |
| Rozšíření | Nálezové databáze | Druh je kosmopolitní a široce rozšířený. |
| Medicínální použití | Klinické studie | Není doloženo. |
Vybrané vědecké a taxonomické zdroje
| Zdroj | Téma | Typ | Odkaz |
|---|---|---|---|
| MycoBank | Aktuální jméno, autorita a basionymum | Taxonomická databáze | MycoBank |
| Index Fungorum | Klasifikace rodu Byssomerulius | Taxonomická databáze | Index Fungorum |
| Česká mykologická společnost | Český název, substrát a popis | Národní atlas | Myko.cz |
| Species Fungorum | Synonymie a klasifikace | Taxonomická databáze | Species Fungorum |
| PubMed | Vyhledávání odborné literatury | Databáze studií | PubMed |
| GBIF | Globální nálezová data | Biodiverzitní databáze | GBIF |
Podobné druhy a možnosti záměny
| Druh | Rozlišovací znaky |
|---|---|
| Phlebia tremellosa | Je masitější, rosolovitější a obvykle výrazněji růžová až oranžová. |
| Phlebia radiata | Má paprskovitě uspořádané vrásky a často sytější oranžové tóny. |
| Meruliopsis taxicola | Bývá oranžovější a typicky roste na jehličnatém dřevě. |
| Stereum hirsutum | Má hladší až hrbolatý hymenofor bez typické síťovité merulioidní struktury. |
| Phlebia rufa | Je výrazněji načervenalá a liší se mikroskopickými znaky. |
Jedlost, bezpečnost a medicinální využití
Dřevokaz kožový je nejedlá houba. Neexistuje doložená tradice jeho využívání jako potraviny, léčivé houby nebo doplňku stravy.
Nejsou známy bezpečné dávky, interakce s léčivy ani údaje o užívání u dětí, těhotných nebo kojících osob.
Časté otázky
Jaký je český název Byssomerulius corium?
Současný český atlas ČMS uvádí název dřevokaz kožový.
Používá se i název dřevokaz papírovitý?
Ano, objevuje se ve starších seznamech a některých nálezových přehledech.
Je Byssomerulius corium přijímaný název?
Ano, MycoBank jej uvádí jako současné jméno.
Jaké je basionymum?
Thelephora corium Pers.
Do jaké čeledi patří?
Podle aktuální klasifikace do čeledi Irpicaceae.
Vytváří klobouk?
Může vytvářet drobné odstávající kloboukaté okraje, zejména na svislém dřevě.
Jak vypadá plodnice?
Je tenká, rozlitá nebo rozlitě-odstávající, bělavá až krémová a často vrásčitá.
Jak vypadá hymenofor?
Je síťnatě vrásčitý až merulioidní, nikoli tvořený pravidelnými rourkami.
Co znamená merulioidní?
Jde o povrch tvořený mělkými vráskami, záhyby a síťovitými lištami.
Jakou má barvu?
Bělavou, krémovou, světle okrovou, někdy s narůžovělým odstínem.
Jak vypadá horní povrch odstávající části?
Je bělavý a jemně plstnatý až chlupatý.
Jaký je okraj plodnice?
Bílý, vláknitý, někdy třásnitý.
Jaká je konzistence?
Za čerstva měkká a kožovitá, po vyschnutí papírovitá.
Jak je plodnice silná?
Obvykle jen několik desetin milimetru až přibližně 3 mm.
Jaké jsou výtrusy?
Hladké, bezbarvé, elipsoidní až válcovité.
Jak velké jsou výtrusy?
Přibližně 5–7 × 2–3 µm.
Jsou výtrusy amyloidní?
Ne.
Jaký má hyfový systém?
Monomitický.
Má hyfy přezky?
Obvykle ano.
Má cystidy?
Pravé cystidy většinou chybějí.
Na jakém dřevě roste?
Především na mrtvém dřevě listnatých stromů.
Které dřeviny jsou typické?
Buk, jasan, vrba, javor, líska, topol a dub.
Roste na jehličnanech?
Jen výjimečně.
Způsobuje bílou nebo hnědou hnilobu?
Bílou hnilobu.
Co je bílá hniloba?
Houba rozkládá celulózu i lignin, takže dřevo bledne, vláknatí a měkne.
Je saprotrofní?
Ano, rozkládá především odumřelé dřevo.
Může růst na živém stromě?
Obvykle se objevuje na mrtvých větvích nebo odumřelých částech dřeva.
Roste v České republice?
Ano.
Je u nás vzácný?
Ne, na vhodném listnatém dřevě může být poměrně hojný.
Kde jej hledat?
Na spodní straně padlých větví a kmenů v listnatých lesích, parcích a zahradách.
Kdy jej lze najít?
Celoročně, dobře patrný bývá zejména na podzim a v zimě.
Je jedlý?
Ne.
Je jedovatý?
Není znám jako typicky jedovatý, ale není určen ke konzumaci.
Má medicinální využití?
Není doložené tradiční ani klinické medicinální využití.
Existují klinické studie?
Nejsou známy.
Lze jej používat do čaje nebo tinktury?
Neexistují podklady pro bezpečné nebo účinné domácí užívání.
Jak se liší od Phlebia tremellosa?
Phlebia tremellosa je obvykle masitější, rosolovitější a výrazněji růžová až oranžová.
Jak se liší od Phlebia radiata?
Phlebia radiata má paprskovitě uspořádané vrásky a často sytější oranžové zbarvení.
Jak se liší od Meruliopsis taxicola?
Meruliopsis taxicola bývá oranžovější a typicky roste na jehličnanech.
Jak se liší od Stereum hirsutum?
Pevník chlupatý má hladší hymenofor bez typické merulioidní síťoviny.
Lze jej určit pouze podle fotografie?
Často ano, ale je vhodné ověřit substrát, konzistenci a vzhled hymenoforu.
Proč je někdy růžový?
Odstín se mění podle stáří, vlhkosti a světelných podmínek.
Proč může vypadat jako choroš?
Na svislém dřevě vytváří odstávající okraje připomínající drobné klobouky.
Proč může vypadat jako kornatka?
Na vodorovném substrátu roste téměř celou plochou přitisknutý ke dřevu.
Je ekologicky významný?
Ano, podílí se na rozkladu mrtvého listnatého dřeva.
Je indikátorem přirozeného lesa?
Sám o sobě ne, protože roste i v parcích, zahradách a člověkem ovlivněných porostech.
Může poškodit stavební dřevo?
Není typickým závažným škůdcem staveb, ale může růst na dlouhodobě vlhkém mrtvém dřevě.
Jak jej sbírat pro herbář?
Odebere se část plodnice se substrátem a pečlivě se vysuší.
Proč je důležité zapsat hostitelskou dřevinu?
Substrát výrazně pomáhá při rozlišování podobných druhů.
Je vhodný pro začínající mykology?
Makroskopicky je poměrně nápadný, ale jisté určení podobných merulioidních hub může vyžadovat mikroskopii.