Šindelovník severský
Climacodon septentrionalis, česky šindelovník severský, je mohutná a velmi nápadná dřevokazná houba. Vytváří husté střechovité trsy bělavých až okrových klobouků, jejichž spodní stranu pokrývají dlouhé ostny. Roste především na starých bucích a javorech, způsobuje bílou hnilobu a v České republice patří mezi vzácné zranitelné druhy.
Taxonomické zařazení
| Taxonomická úroveň | Zařazení |
|---|---|
| Říše | Fungi – houby |
| Podříše | Dikarya |
| Oddělení | Basidiomycota |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Podtřída | Incertae sedis |
| Řád | Polyporales |
| Čeleď | Meruliaceae |
| Rod | Climacodon |
| Druh | Climacodon septentrionalis (Fr.) P. Karst. |
Rychlý přehled
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Přijímaný vědecký název | Climacodon septentrionalis |
| Autorita | (Fr.) P. Karst. |
| Rok kombinace | 1881 |
| Basionymum | Hydnum septentrionale Fr., 1821 |
| Český název | Šindelovník severský |
| Starší kombinace | Hericium septentrionale; Steccherinum septentrionale; Creolophus septentrionalis; Pleurodon septentrionalis |
| Řád | Polyporales |
| Čeleď | Meruliaceae |
| Typ plodnice | Kloboukatá, přisedlá, často mohutně střechovitá |
| Způsob růstu | Husté skupiny několika až mnoha klobouků nad sebou |
| Šířka jednotlivého klobouku | Přibližně 5–20 cm |
| Tloušťka klobouku | Přibližně 1–3 cm |
| Celková velikost trsu | Může přesáhnout několik desítek centimetrů |
| Tvar klobouku | Vějířovitý, polokruhovitý až nepravidelný |
| Povrch klobouku | Drsně plstnatý, chlupatý až štětinatý |
| Barva v mládí | Bílá až smetanová |
| Barva ve stáří | Krémová, žlutavá až okrová |
| Okraj | Tupý až zvlněný, zprvu světlejší |
| Hymenofor | Ostnitý |
| Délka ostnů | Obvykle 5–15 mm |
| Barva ostnů | Bělavá až krémová |
| Dužnina | Bílá až krémově okrová |
| Konzistence za čerstva | Masitá, měkká až tuhá |
| Konzistence za sucha | Tvrdá a křehká |
| Vůně | Nevýrazná až nepříjemná |
| Chuť | Hořká |
| Výtrusný prach | Bílý |
| Výtrusy | Hladké, bezbarvé, široce elipsoidní |
| Rozměry výtrusů | Přibližně 4,5–6 × 3,5–4,5 µm |
| Reakce výtrusů | Neamyloidní |
| Hyfový systém | Monomitický |
| Přezky | Přítomné |
| Cystidy | Nápadné, silnostěnné, často krystalicky inkrustované |
| Způsob života | Dřevokazná houba, saprotrof až slabý parazit |
| Typ rozkladu | Bílá hniloba |
| Hlavní substrát | Staré živé, odumírající i mrtvé listnáče |
| Typické dřeviny | Buk a javor; regionálně také bříza, jilm, lípa a další listnáče |
| Stanoviště | Staré bučiny, suťové lesy, zámecké parky a aleje |
| Rozšíření | Mírné a boreální oblasti severní polokoule |
| Výskyt v ČR | Ano, velmi vzácný |
| Kategorie v českém červeném seznamu | VU – zranitelný |
| Období růstu | Léto až podzim |
| Jedlost | Nejedlý |
| Tradiční použití | Není doloženo |
| Medicínální využití | Není doloženo |
| Klinické studie | Nejsou známy |
| Hlavní určovací znak | Mohutné střechovité trsy s dlouhými hustými ostny |
| Ekologický význam | Rozklad dřeva starých listnáčů a vazba na kontinuitu starých porostů |
Taxonomie a historie názvu
Přijímaným vědeckým názvem je Climacodon septentrionalis (Fr.) P. Karst.. Elias Magnus Fries druh v roce 1821 popsal jako Hydnum septentrionale. Petter Adolf Karsten jej roku 1881 přeřadil do nově vymezeného rodu Climacodon.
V minulosti byl druh podle ostnitého hymenoforu řazen také do rodů Hericium, Steccherinum, Creolophus a Pleurodon. Současné taxonomické databáze jej vedou v čeledi Meruliaceae v řádu Polyporales.
| Název | Postavení |
|---|---|
| Climacodon septentrionalis | Přijímaný název |
| Hydnum septentrionale | Basionymum |
| Hericium septentrionale | Historická kombinace |
| Steccherinum septentrionale | Historická kombinace |
| Creolophus septentrionalis | Historická kombinace |
| Pleurodon septentrionalis | Historická kombinace |
Český název a zahraniční označení
Česky
Šindelovník severský
Latinsky
Climacodon septentrionalis
Anglicky
Northern tooth fungus, northern hedgehog
Německy
Nördlicher Stachelseitling
Jak šindelovník severský poznat?
Celkový vzhled
Plodnice vytvářejí nápadné, často velmi mohutné trsy. Jednotlivé klobouky vyrůstají hustě nad sebou jako střešní šindele. Celý útvar může zabírat velkou plochu kmene a dosahovat šířky několika desítek centimetrů.
Klobouk
Jednotlivé klobouky jsou vějířovité, polokruhovité až nepravidelné, přisedlé bokem ke dřevu. Bývají přibližně 5–20 cm široké a 1–3 cm silné. Povrch je drsně plstnatý, chlupatý až štětinatý. Mladé plodnice jsou bílé, později krémové, žlutavé až okrové.
Ostny
Spodní stranu pokrývají husté válcovité až kuželovité ostny dlouhé obvykle 5–15 mm. Zpočátku jsou bílé, později krémové až nažloutlé.
Dužnina
Dužnina je bělavá až krémově okrová, za čerstva masitá a tuhá. Po vyschnutí tvrdne a křehne. Vůně může být nevýrazná až nepříjemná, chuť je hořká.
Mikroskopické znaky
- hyfový systém je monomitický,
- generativní hyfy mají přezky,
- bazidie jsou kyjovité a obvykle čtyřvýtrusé,
- bazidiospory jsou hladké, bezbarvé a široce elipsoidní,
- výtrusy měří přibližně 4,5–6 × 3,5–4,5 µm,
- výtrusy jsou neamyloidní,
- v hymeniu se nacházejí nápadné silnostěnné cystidy,
- vrcholy cystid mohou být pokryty jemnými krystaly.
Kombinace široce elipsoidních výtrusů, přezek a silnostěnných inkrustovaných cystid pomáhá potvrdit určení.
Výskyt a rozšíření
Druh je znám z mírných a boreálních oblastí Evropy, Asie a Severní Ameriky. V celém areálu je však často lokální a vázaný na staré listnaté stromy.
V České republice je šindelovník severský velmi vzácný. Největší šanci na nález nabízejí staré bučiny, suťové lesy, historické zámecké parky, aleje a další lokality se starými buky a javory.
Období růstu
Čerstvé plodnice se objevují nejčastěji od léta do podzimu. Zaschlé zbytky mohou na dřevě přetrvávat déle.
Ekologie a hostitelské dřeviny
Šindelovník severský roste na starých živých, odumírajících i mrtvých listnatých stromech. V Evropě je nejčastěji spojován s bukem a javorem, ale může se objevit také na bříze, jilmu, lípě a dalších listnáčích.
Druh může vystupovat jako saprotrof rozkládající mrtvé dřevo i jako slabý parazit oslabených stromů. Plodnice se často objevují na kmenech, v místech poranění nebo na zlomech.
Ekologická role
- rozkládá lignin a celulózu,
- urychluje vznik dutin a měkkého dřeva,
- vytváří mikrostanoviště pro hmyz a dutinové živočichy,
- podílí se na koloběhu uhlíku a živin,
- ukazuje na přítomnost starých listnatých stromů.
Bílá hniloba dřeva
Climacodon septentrionalis způsobuje bílou hnilobu. Houba rozkládá lignin, celulózu i hemicelulózu, takže napadené dřevo postupně bledne, měkne a vláknatí.
Význam pro staré stromy
U parkových nebo alejových stromů mohou plodnice signalizovat vnitřní hnilobu kmene. Samotný nález automaticky neznamená bezprostřední riziko pádu, ale je důvodem k odbornému arboristickému posouzení stability stromu.
Ohrožení a ochrana
V českém červeném seznamu je šindelovník severský veden v kategorii VU – zranitelný. Hlavním problémem je nedostatek starých listnatých stromů a odstraňování mrtvého dřeva.
Co druhu pomáhá?
- ponechávání starých buků a javorů,
- zachování padlých kmenů a torz,
- kontinuita starých lesních porostů,
- šetrná péče o historické parky a aleje,
- dokumentace a hlášení nových nálezů.
Co říká věda?
Vědecké práce se zaměřují především na taxonomii, morfologii ostnitého hymenoforu, fylogenetické vztahy v řádu Polyporales, ekologii bílé hniloby a výskyt na starých listnatých stromech.
| Oblast | Typ důkazů | Závěr |
|---|---|---|
| Taxonomie | Index Fungorum, Species Fungorum, MycoBank | Climacodon septentrionalis je přijímaný název. |
| Morfologie | Monografie a mikroskopické studie | Druh charakterizují střechovité klobouky, ostny a silnostěnné cystidy. |
| Ekologie | Terénní nálezy | Je vázán především na staré listnáče, zejména buk a javor. |
| Rozklad dřeva | Mykologická pozorování | Způsobuje bílou hnilobu. |
| Ochrana | Červené seznamy a nálezová data | V ČR je hodnocen jako zranitelný druh. |
| Medicínální využití | Klinické studie | Není doloženo. |
Vybrané vědecké a taxonomické zdroje
| Zdroj | Téma | Typ | Odkaz |
|---|---|---|---|
| Index Fungorum | Přijímaný název, autorita a klasifikace | Taxonomická databáze | Index Fungorum |
| Species Fungorum | Synonymie druhu | Taxonomická databáze | Species Fungorum |
| MycoBank | Aktuální jméno a basionymum | Taxonomická databáze | MycoBank |
| Česká mykologická společnost | Rod Climacodon a české jméno | Národní atlas | Myko.cz |
| AOPK ČR | Český název, výskyt a ochrana | Národní databáze | AOPK ČR |
| Červený seznam AOPK | Kategorie VU | Červený seznam | Červené seznamy |
| Ryvarden, Synopsis Fungorum 44 | Makroskopie, mikroskopie a rozšíření | Odborná monografie | PDF monografie |
| PubMed | Vyhledávání odborné literatury | Databáze studií | PubMed |
Podobné druhy a možnosti záměny
| Druh | Rozlišovací znaky |
|---|---|
| Climacodon pulcherrimus | Teplomilnější šindelovník nádherný; liší se vzhledem, rozšířením a mikroskopickými znaky. |
| Hericium erinaceus | Korálovec ježatý vytváří kompaktní kulovité plodnice bez střechovitých klobouků. |
| Hericium coralloides | Korálovec bukový je silně větvený a korálovitý. |
| Sarcodon imbricatus | Lošák šupinatý roste na zemi, má třeň a šupinatý klobouk. |
| Spongipellis spumeus | Má rourkatý, nikoli ostnitý hymenofor. |
| Irpex lacteus | Vytváří tenčí rozlité až drobně kloboukaté plodnice s nepravidelnými zoubky. |
Jedlost, bezpečnost a medicinální využití
Šindelovník severský je nejedlý. Plodnice jsou tuhé, hořké a nejsou určeny ke kulinárnímu využití.
Neexistuje doložené tradiční ani klinické medicinální využití. Nejsou známy bezpečné dávky, interakce s léčivy ani údaje pro těhotné, kojící nebo děti.
Časté otázky
Jaký je český název Climacodon septentrionalis?
Šindelovník severský.
Je Climacodon septentrionalis přijímaný název?
Ano, jako současné jméno jej uvádějí Index Fungorum, Species Fungorum i MycoBank.
Jaké je basionymum druhu?
Hydnum septentrionale Fr. z roku 1821.
Proč se jmenuje šindelovník?
Klobouky vyrůstají střechovitě nad sebou a připomínají překrývající se šindele.
Do jaké čeledi patří?
Do čeledi Meruliaceae.
Je příbuzný korálovcům rodu Hericium?
V minulosti byl do rodu Hericium řazen, současná klasifikace jej však umísťuje do rodu Climacodon v řádu Polyporales.
Jak velká je plodnice?
Jednotlivé klobouky mohou mít 5–20 cm, celý trs může být široký několik desítek centimetrů.
Roste jednotlivě?
Obvykle vytváří nápadné skupiny mnoha klobouků nad sebou.
Jak vypadá klobouk?
Je vějířovitý až polokruhovitý, bělavý až okrový a drsně plstnatý.
Má lupeny nebo rourky?
Nemá. Hymenofor tvoří husté ostny.
Jak dlouhé jsou ostny?
Obvykle 5–15 mm.
Jakou mají ostny barvu?
Bělavou až krémovou.
Jaká je dužnina?
Bělavá až krémově okrová, za čerstva masitá, po vyschnutí tvrdá.
Jak voní?
Vůně může být nevýrazná až nepříjemná.
Jak chutná?
Je hořký.
Jaké jsou výtrusy?
Hladké, bezbarvé a široce elipsoidní.
Jak velké jsou výtrusy?
Přibližně 4,5–6 × 3,5–4,5 µm.
Jsou výtrusy amyloidní?
Ne.
Jaký má hyfový systém?
Monomitický.
Má přezky?
Ano.
Má cystidy?
Ano, nápadné silnostěnné cystidy, často s krystaly.
Na jakém dřevě roste?
Především na starých listnatých stromech a jejich mrtvém dřevě.
Kterou dřevinu upřednostňuje?
V Evropě zejména buk, často také javor.
Může růst na živém stromě?
Ano, na starých nebo oslabených listnáčích, ale také na mrtvých kmenech.
Způsobuje bílou nebo hnědou hnilobu?
Bílou hnilobu.
Co je bílá hniloba?
Houba rozkládá lignin i celulózu, takže dřevo bledne, měkne a vláknatí.
Je saprotrofní?
Ano, ale může se chovat také jako slabý parazit na oslabených stromech.
Roste v České republice?
Ano, avšak velmi vzácně.
Jak je v ČR ohrožený?
V českém červeném seznamu je veden v kategorii VU – zranitelný.
Kde jej hledat?
Ve starých bučinách, suťových lesích, historických parcích a alejích se starými listnáči.
Kdy roste?
Nejčastěji od léta do podzimu.
Je jedlý?
Ne, je nejedlý.
Je jedovatý?
Není znám jako typicky jedovatý, ale kvůli tuhé konzistenci a hořké chuti není určen ke konzumaci.
Má medicinální využití?
Není doloženo.
Existují klinické studie?
Nejsou známy.
Lze jej použít do tinktury?
Neexistují podklady pro bezpečné nebo účinné domácí užívání.
Jak se liší od korálovce ježatého?
Korálovec ježatý vytváří kompaktní kulovité plodnice s volně visícími ostny, nikoli široké střechovité klobouky.
Jak se liší od korálovce bukového?
Korálovec bukový je silně větvený a korálovitý.
Jak se liší od lošáku šupinatého?
Lošák šupinatý roste ze země a má třeň, nikoli přisedlé trsy na kmenech.
Jak se liší od šindelovníku nádherného?
C. pulcherrimus je teplomilnější druh s odlišným zbarvením a rozšířením; jisté rozlišení může vyžadovat mikroskopii.
Lze jej určit jen podle fotografie?
Mohutné střechovité trsy s ostny jsou velmi charakteristické, ale je vhodné ověřit hostitelskou dřevinu a mikroskopii.
Proč je vzácný?
Je vázán na staré listnáče a dlouhou kontinuitu vhodného mrtvého dřeva, kterého je v hospodářských lesích málo.
Ohrožuje jej odstraňování mrtvého dřeva?
Ano, odstranění starých stromů a kmenů výrazně zmenšuje množství vhodného substrátu.
Měl by se nález hlásit?
Ano, vzácné nálezy je vhodné zdokumentovat a předat mykologům nebo nálezové databázi.
Lze plodnici odebrat?
U vzácného druhu je vhodné odebírat jen malý doklad po konzultaci s odborníkem.
Jak jej fotografovat?
Vyfotografujte celý trs, ostny zespodu, detail povrchu a hostitelský strom.
Je indikátorem zachovalého lesa?
Často ukazuje na staré listnáče a kontinuitu vhodného dřeva, přesto jej lze nalézt i v historických parcích.
Má ekologický význam?
Ano, rozkládá dřevo starých listnáčů a vytváří mikrostanoviště pro další organismy.
Může poškodit parkový strom?
Přítomnost plodnic může signalizovat pokročilý rozklad dřeva a měla by vést k odbornému posouzení stability stromu.
Stačí plodnici ze stromu odstranit?
Ne. Mycelium zůstává uvnitř dřeva a odstranění plodnice nezastaví hnilobu.