Cryptoporus volvatus
Cryptoporus volvatus je neobvyklý choroš jehličnatých lesů Severní Ameriky a východní Asie. Jeho rourkatý hymenofor není volně odkrytý, ale překrývá jej souvislá blanitá vrstva s malým výstupním otvorem. Uvnitř se hromadí výtrusy, které mohou být šířeny prouděním vzduchu i hmyzem. Druh rychle kolonizuje čerstvě odumřelé jehličnaté dřevo, často po napadení kůrovci.
Taxonomické zařazení
| Taxonomická úroveň | Zařazení |
|---|---|
| Říše | Fungi – houby |
| Podříše | Dikarya |
| Oddělení | Basidiomycota |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Podtřída | Incertae sedis |
| Řád | Polyporales |
| Čeleď | Polyporaceae |
| Rod | Cryptoporus |
| Druh | Cryptoporus volvatus (Peck) Shear |
Rychlý přehled
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Přijímaný vědecký název | Cryptoporus volvatus |
| Autorita | (Peck) Shear |
| Rok platné kombinace | 1902 |
| Basionymum | Polyporus volvatus Peck, 1875 |
| Český název | Ustálený český název není běžně doložen; používá se vědecké jméno |
| Anglické názvy | Veiled polypore, pouch fungus, cryptic globe fungus |
| Řád | Polyporales |
| Čeleď | Polyporaceae |
| Typ plodnice | Jednoletá, přisedlá, polokulovitá až kopytovitá |
| Šířka plodnice | Přibližně 2–6 cm, výjimečně větší |
| Tloušťka | Až kolem 4 cm |
| Povrch | Hladký až vrásčitý, krémový, žlutohnědý až světle hnědý |
| Hymenofor | Rourkatý, skrytý pod souvislou blanitou vrstvou |
| Póry | Přibližně 4–5 na mm |
| Výstupní otvor | Malý otvor u báze nebo na spodní straně |
| Rourky | Růžově okrové až hnědavé, několik milimetrů dlouhé |
| Dužnina | Bělavá až slonovinová, měkce korkovitá |
| Konzistence | Tuhá, korkovitá |
| Chuť | Mírně hořká |
| Výtrusný prach | Růžově až hnědavě zbarvený |
| Výtrusy | Válcovité, hladké, bezbarvé až velmi světle zbarvené |
| Rozměry výtrusů | Přibližně 12–16,5 × 4–5 µm |
| Hyfový systém | Trimitický |
| Přezky | Přítomné |
| Cystidy | Chybějí; přítomny mohou být cystidioly |
| Způsob života | Saprotrofní dřevokazná houba |
| Typ rozkladu | Podle zdrojů šedohnědá hniloba bělového dřeva; řazení k bílé či hnědé hnilobě se v literatuře liší |
| Hlavní substrát | Čerstvě odumřelé nebo oslabené jehličnany |
| Typičtí hostitelé | Borovice, douglaska, jedle, smrky a další jehličnany |
| Vazba na hmyz | Často roste u požerků kůrovců a dalších brouků |
| Rozšíření | Severní Amerika a východní Asie |
| Výskyt v Evropě | Není typickým evropským druhem |
| Výskyt v ČR | Spolehlivě doložený přirozený výskyt není běžně uváděn |
| Období tvorby plodnic | Často během prvního roku po odumření stromu |
| Jedlost | Nejedlá |
| Tradiční použití | V části asijské literatury uváděno lidové využití, ale důkazy jsou omezené |
| Medicínální výzkum | Preklinický výzkum polysacharidů a imunomodulačních účinků |
| Klinické studie | Nejsou doloženy kvalitní klinické studie u lidí |
| Hlavní určovací znak | Póry zcela zakryté blanitým obalem s malým výstupním otvorem |
| Ekologický význam | Rychlá kolonizace čerstvě odumřelého bělového dřeva jehličnanů |
Taxonomie a historie názvu
Přijímaným názvem je Cryptoporus volvatus (Peck) Shear. Charles Horton Peck druh popsal roku 1875 jako Polyporus volvatus. Cornelius Lott Shear jej v roce 1902 přeřadil do rodu Cryptoporus.
Index Fungorum, Species Fungorum a MycoBank uvádějí Cryptoporus volvatus jako současné jméno. Rod je řazen do čeledi Polyporaceae.
| Název | Postavení |
|---|---|
| Cryptoporus volvatus | Přijímaný název |
| Polyporus volvatus | Basionymum |
| Fomes volvatus | Historická kombinace |
| Scindalma volvatum | Historická kombinace |
| Ungulina volvata | Historická kombinace |
| Polyporus inflatus | Synonymum |
Český název a zahraniční označení
Ustálený český název není v běžných českých atlasových zdrojích spolehlivě doložen. Pro odbornou přesnost proto stránka používá vědecký název Cryptoporus volvatus.
Latinsky
Cryptoporus volvatus
Anglicky
Veiled polypore
Další anglický název
Pouch fungus
Popisný význam
Choroš se zakrytými póry
Jak Cryptoporus volvatus poznat?
Plodnice
Plodnice je jednoletá, přisedlá, polokulovitá, kopytovitá až trojúhelníkovitá v bočním pohledu. Obvykle měří přibližně 2–6 cm a bývá jednotlivá nebo vyrůstá v menších skupinách.
Povrch
Horní povrch je hladký až jemně vrásčitý, krémový, žlutohnědý nebo světle hnědý. Někdy působí mírně leskle až lakovaně.
Zakrytý hymenofor
Nejdůležitějším znakem je souvislá blanitá vrstva, která přerůstá přes spodní poreální plochu. Póry tak vytvářejí uzavřenou dutinu. U báze nebo na spodní straně zůstává malý otvor, kterým unikají výtrusy.
Vnitřní prostor
Uvnitř dutiny bývá nahromaděný narůžovělý až hnědavý výtrusný prach. Otvor mohou zvětšovat brouci, kteří do plodnice pronikají.
Dužnina
Je slonovinově bílá až krémová, měkce korkovitá, u báze až kolem 2 cm silná. Chuť je uváděna jako mírně hořká.
Mikroskopické znaky
- hyfový systém je trimitický,
- generativní hyfy mají přezky,
- skeletové hyfy jsou silnostěnné,
- vazbové hyfy jsou silně větvené,
- pravé cystidy chybějí,
- mohou se vyskytovat tenkostěnné vřetenovité cystidioly,
- bazidie jsou kyjovité a čtyřvýtrusé,
- výtrusy jsou válcovité, hladké a přibližně 12–16,5 × 4–5 µm.
Výskyt a rozšíření
Druh je široce rozšířen v jehličnatých oblastech Severní Ameriky a východní Asie. Je znám z USA, Kanady, Číny, Japonska, ruského Dálného východu, Koreje a dalších částí Asie.
Není typickou evropskou houbou. Případné evropské nálezy by vyžadovaly pečlivé taxonomické ověření.
Typická stanoviště
- borové a smíšené jehličnaté lesy,
- porosty po napadení kůrovci,
- stromy po požáru nebo mechanickém poškození,
- čerstvé souše a nedávno odumřelé kmeny,
- odumírající douglasky, jedle a borovice.
Ekologie a rozklad dřeva
Cryptoporus volvatus patří mezi časné kolonizátory čerstvě odumřelého jehličnatého dřeva. Plodnice se mohou objevit již během prvního roku po smrti stromu.
Houba rozkládá především bělové dřevo. Některé lesnické zdroje popisují šedohnědou hnilobu běle. Zařazení mezi původce bílé nebo hnědé hniloby není ve všech zdrojích jednotné, proto je vhodné používat přesnější popis konkrétního typu poškození dřeva.
Ekologická role
- rychlá kolonizace čerstvých souší,
- rozklad bělového dřeva,
- vazba na lesní disturbance,
- podpora společenstev fungivorního hmyzu,
- návrat živin do lesního ekosystému.
Neobvyklý vztah s brouky
Plodnice Cryptoporus volvatus často vyrůstají v blízkosti otvorů a požerků kůrovců nebo dalších dřevokazných brouků. Uzavřený prostor pod blánou poskytuje hmyzu úkryt a zdroj potravy.
Brouci mohou při průniku do plodnice vytvářet nebo zvětšovat otvor v blanitém obalu. Tím se usnadní uvolňování nahromaděných výtrusů. Některé studie proto vztah popisují jako vzájemně výhodný, přesný význam se však může lišit mezi jednotlivými druhy brouků.
Chemické složení a zkoumané látky
Z plodnic byly v laboratorních studiích izolovány polysacharidy, včetně větvených beta-glukanů. Část výzkumu sledovala jejich působení na buněčné signální dráhy spojené se zánětlivou a imunitní odpovědí.
| Skupina látek | Co bylo zkoumáno | Úroveň důkazů |
|---|---|---|
| Beta-glukany | Imunomodulační aktivita a buněčná signalizace | Preklinická |
| Polysacharidové frakce | Protizánětlivé a antiproliferační modely | Laboratorní |
| Enzymy rozkladu dřeva | Ekologická role při rozkladu běle | Mykologická a biochemická |
Co říká věda?
Druh je vědecky zajímavý zejména svou neobvyklou morfologií, vztahem s brouky, rychlou kolonizací čerstvě odumřelých jehličnanů a obsahem polysacharidů.
| Oblast | Závěr | Jistota |
|---|---|---|
| Taxonomie | Cryptoporus volvatus je přijímaný název. | Vysoká |
| Morfologie | Zakrytý hymenofor je hlavním znakem rodu. | Vysoká |
| Ekologie | Druh rychle kolonizuje čerstvě odumřelé jehličnany. | Vysoká |
| Vztah s hmyzem | Brouci mohou napomáhat uvolnění a šíření výtrusů. | Střední až vysoká |
| Imunomodulační účinky | Byly popsány u izolovaných polysacharidů v preklinických modelech. | Preklinická |
| Klinické využití | Účinnost a bezpečnost u lidí nejsou doloženy. | Nedostatečná data |
Vybrané vědecké a taxonomické zdroje
| Zdroj | Téma | Odkaz |
|---|---|---|
| Index Fungorum | Přijímaný název a klasifikace | Index Fungorum |
| Species Fungorum | Synonymie | Species Fungorum |
| MycoBank | Aktuální jméno a basionymum | MycoBank |
| Núñez & Ryvarden | Makroskopie, mikroskopie a rozšíření | East Asian Polypores |
| USDA Forest Service | Rozklad dřeva po napadení brouky | USDA |
| USDA Forest Service | Ekologie v horských jehličnatých lesích | PDF studie |
| PubMed | Odborné práce k druhu | PubMed |
Podobné druhy a možnosti záměny
| Druh | Rozlišovací znaky |
|---|---|
| Cryptoporus sinensis | Podobně zakrytý hymenofor, ale kratší výtrusy přibližně 7,5–10 × 4–5 µm. |
| Fomitopsis pinicola | Větší víceletá plodnice, odkrytá poreální plocha a červenohnědé pásování. |
| Postia spp. | Měkčí světlé plodnice bez uzavřeného hymenoforu. |
| Trichaptum abietinum | Tenké střechovité plodnice s fialovým zbarvením pórů nebo zoubků. |
| Fomitopsis cajanderi | Růžové zbarvení a volně odkrytý hymenofor. |
Jedlost, bezpečnost a medicinální využití
Cryptoporus volvatus je nejedlý kvůli tuhé korkovité konzistenci. Přestože byly izolovány biologicky aktivní polysacharidy, nejsou k dispozici kvalitní klinické studie potvrzující účinnost a bezpečnost u lidí.
Nejsou stanoveny bezpečné dávky, kontraindikace, interakce s léčivy ani vhodnost pro děti, těhotné nebo kojící osoby.
Časté otázky
Je Cryptoporus volvatus přijímaný název?
Ano. Index Fungorum, Species Fungorum a MycoBank jej uvádějí jako současné jméno.
Jaké je basionymum?
Polyporus volvatus Peck z roku 1875.
Má ustálený český název?
V běžných českých mykologických zdrojích není ustálený český název dobře doložen, proto je nejbezpečnější používat vědecké jméno.
Co znamená volvatus?
Odkazuje na obal podobný volvĕ neboli pochvě, který zakrývá póry.
Proč se mu anglicky říká veiled polypore?
Protože rourkatý hymenofor překrývá souvislá blanitá vrstva.
Do jaké čeledi patří?
Do čeledi Polyporaceae.
Jak vypadá plodnice?
Je malá až středně velká, polokulovitá až kopytovitá, krémová až světle hnědá.
Jak je velká?
Obvykle kolem 2–6 cm.
Vytváří třeň?
Ne, je přisedlá k podkladu.
Kde jsou póry?
Na spodní straně, ale zvenku jsou zakryté blanitým obalem.
Jak se výtrusy dostanou ven?
Přes malý otvor v obalu, často vytvořený nebo rozšířený hmyzem.
Kolik pórů má na milimetr?
Přibližně 4–5.
Jakou má barvu?
Krémovou, žlutohnědou až světle hnědou.
Jaká je dužnina?
Bělavá až slonovinová, měkce korkovitá.
Je dužnina měkká?
Za čerstva může být měkčí, ale plodnice je celkově tuhá a korkovitá.
Jak chutná?
V odborných popisech je uváděna jako mírně hořká.
Jaké jsou výtrusy?
Dlouze válcovité a hladké.
Jak velké jsou výtrusy?
Přibližně 12–16,5 × 4–5 µm.
Jaký má hyfový systém?
Trimitický.
Má přezky?
Ano.
Má cystidy?
Pravé cystidy obvykle chybějí, mohou být přítomny cystidioly.
Na jakém dřevě roste?
Na čerstvě odumřelých nebo silně oslabených jehličnanech.
Které dřeviny upřednostňuje?
Borovice, douglasku, jedle a další jehličnany.
Roste na listnáčích?
Typickým substrátem jsou jehličnany.
Je saprotrofní?
Ano, kolonizuje hlavně čerstvě odumřelé bělové dřevo.
Může růst na živém stromě?
Může se objevit na silně oslabených nebo právě odumírajících stromech.
Jak souvisí s kůrovci?
Plodnice se často tvoří poblíž požerků a otvorů kůrovců nebo dřevokazných brouků.
Roznášejí brouci výtrusy?
Některé studie popisují souvislost mezi brouky, otvory v plodnici a šířením výtrusů.
Je vztah s brouky mutualistický?
Byl tak interpretován, ale přesná povaha vztahu se může lišit podle druhu brouka a lokality.
Proč je hymenofor zakrytý?
Obal chrání vnitřní prostor a umožňuje hromadění výtrusů, které unikají malým otvorem.
Kde je rozšířen?
Hlavně v Severní Americe a východní Asii.
Roste v Evropě?
Není typickým evropským druhem a evropské nálezy je nutné ověřovat.
Roste v České republice?
Spolehlivý běžný přirozený výskyt není uváděn.
Jak rychle kolonizuje dřevo?
Často plodí během prvního roku po odumření stromu.
Jaký typ hniloby způsobuje?
Literatura popisuje šedohnědou hnilobu bělového dřeva; přesné zařazení k bílé nebo hnědé hnilobě není ve všech zdrojích jednotné.
Poškozuje dřevo hospodářsky?
Ano, může znehodnocovat bělové dřevo stromů usmrcených hmyzem nebo jiným poškozením.
Je jedlý?
Ne, plodnice je příliš tuhá.
Je jedovatý?
Není běžně uváděn jako jedovatý, ale není určen ke konzumaci.
Je medicinální?
Existuje preklinický výzkum polysacharidů, ale to nestačí k označení druhu za klinicky ověřenou medicinální houbu.
Jaké látky byly zkoumány?
Především polysacharidy a beta-glukany.
Existují studie na buňkách?
Ano, část literatury popisuje imunomodulační účinky izolovaných polysacharidů.
Existují studie na zvířatech?
Některé preklinické práce existují, jejich výsledky však nelze automaticky přenášet na člověka.
Existují klinické studie u lidí?
Kvalitní klinické studie nejsou doloženy.
Lze z něj vyrábět čaj nebo tinkturu?
Bez údajů o bezpečnosti, dávkování a kvalitě suroviny to nelze doporučit.
Jak se liší od Cryptoporus sinensis?
C. sinensis má kratší výtrusy a je znám především z Číny.
Jak se liší od běžných chorošů?
Jeho póry jsou zakryté zvláštní blanitou vrstvou.
Lze jej určit jen z fotografie?
Typický uzavřený hymenofor je nápadný, ale jisté určení vyžaduje kontrolu výtrusů a substrátu.
Jak jej fotografovat?
Zachyťte horní stranu, otvor v obalu, připojení ke dřevu a hostitelskou dřevinu.
Je ekologicky významný?
Ano, rychle rozkládá čerstvě odumřelé bělové dřevo jehličnanů.
Je vhodné jej přidat mezi evropské houby?
Ne, jde primárně o severoamerický a východoasijský druh.