Atlas hub

Rigidoporus ulmarius

Rigidoporus ulmarius (Sowerby) Imazeki

Rigidoporus ulmarius, česky pórnatice jilmová, je mohutná víceletá dřevokazná houba rostoucí převážně u báze starých listnatých stromů. Nejčastěji je spojována s jilmy, může však kolonizovat také další listnáče. Vytváří silné bělavé až krémové plodnice, které bývají nepravidelně polštářovité, hrbolaté a mimořádně tvrdé. Houba způsobuje bílou hnilobu kořenů a spodní části kmene a může ovlivnit mechanickou stabilitu stromu.

Pórnatice jilmová Giant elm bracket Jilm Bílá hniloba Víceletá plodnice Vzácná evropská houba
Rigidoporus ulmarius – pórnatice jilmová

Rychlý přehled

Parametr Hodnota
Přijímaný vědecký název Rigidoporus ulmarius
Autorita (Sowerby) Imazeki, 1952
Basionymum Boletus ulmarius Sowerby
Významná synonyma Polyporus ulmarius, Fomes ulmarius, Fomitopsis ulmaria, Leucofomes ulmarius, Ungulina ulmaria a Rigidoporus geotropus
Český název Pórnatice jilmová
Anglické názvy Giant elm bracket, elm bracket, giant white bracket
Rod Rigidoporus
Čeleď Rigidoporaceae
Řád Hymenochaetales
Typ Mohutná víceletá dřevokazná chorošovitá houba
Hlavní hostitel Jilmy rodu Ulmus
Další hostitelé Javor, platan, topol, dub, buk, jasan, jírovec, akát, morušovník a další listnáče
Umístění plodnic Báze kmene, kořenové náběhy, pařezy, spodní část kmene a mrtvé ležící dřevo
Způsob života Saproparazit – může napadat živé oslabené stromy a po jejich odumření pokračovat jako saprotrof
Typ hniloby Bílá hniloba kořenů, báze a jádrového dřeva
Plodnice Víceletá, velmi tvrdá, bělavá až krémová, polštářovitá, nepravidelná nebo konzolovitá
Velikost Jednotlivé plodnice mohou dosahovat desítek centimetrů; výjimečně vznikají mimořádně rozměrné útvary
Póry Velmi drobné, v mládí bělavé, růžové až oranžově narůžovělé, později okrové a hnědavé
Rozšíření Evropa, Asie, Afrika, Severní Amerika, Jižní Amerika a další teplejší oblasti
Výskyt v České republice Podle českého přehledu evropských chorošů nebyl druh v ČR zatím potvrzen
Jedlost Nejedlá; plodnice je tvrdá, korkovitá až dřevnatá
Hlavní význam Mykologie, ochrana starých stromů, arboristika a výzkum bílé hniloby
Sledované látky Polysacharidy, steroly, triterpenoidní látky, fenolické metabolity a ligninolytické enzymy
Medicinální využití V některých asijských zdrojích zmiňované, ale bez dostatečného klinického ověření
Klinické studie u lidí Nejsou dostupné dostatečné klinické důkazy ani ověřené léčebné dávkování

Taxonomie a používané názvy

Druh popsal anglický přírodovědec James Sowerby pod názvem Boletus ulmarius. V průběhu taxonomické historie byl přesouván mezi několik rodů chorošovitých hub.

V literatuře se proto objevují názvy Polyporus ulmarius, Fomes ulmarius, Fomitopsis ulmaria, Leucofomes ulmarius nebo Ungulina ulmaria.

Japonský mykolog Rokuró Imazeki druh v roce 1952 přeřadil do rodu Rigidoporus. Přijímaný název je dnes Rigidoporus ulmarius.

Druhové jméno ulmarius odkazuje na jilmy rodu Ulmus, které patří mezi jeho nejtypičtější hostitele.

Název Postavení
Rigidoporus ulmarius Přijímaný vědecký název
Boletus ulmarius Původní název neboli basionymum
Polyporus ulmarius Historické synonymum
Fomes ulmarius Historické rodové zařazení
Fomitopsis ulmaria Historické rodové zařazení
Leucofomes ulmarius Historické synonymum
Rigidoporus geotropus Jméno v minulosti spojované s tímto druhem
Pórnatice jilmová Český odborný název
Rigidoporus ulmarius, Fomes ulmarius, Polyporus ulmarius a Fomitopsis ulmaria nevytvářej jako samostatné stránky. Jde o historická taxonomická označení stejného druhu.

Jak pórnatici jilmovou poznat?

Rigidoporus ulmarius vytváří mohutné víceleté plodnice, které nejčastěji vyrůstají těsně u země na bázi kmene, na kořenových nábězích nebo na pařezech.

Plodnice může být polokruhovitá, konzolovitá, polštářovitá až nepravidelně rozlitá. Často kopíruje tvar báze stromu a může obrůstat trávu, kamínky, větvičky nebo další drobné předměty.

Mladý aktivně rostoucí okraj je bělavý, krémový až světle žlutavý. Starší části postupně šednou, okrovějí nebo hnědnou.

Horní povrch bývá hrbolatý, zvlněný, nepravidelně zvrásněný nebo polštářovitý. U starých plodnic jej mohou pokrývat řasy, mech, půda nebo napadané listí.

Čerstvá plodnice je pevná, ale postupně se stává mimořádně tvrdou, korkovitou až téměř dřevnatou. Od substrátu se obvykle odděluje obtížně.

Spodní výtrusorodou vrstvu tvoří velmi jemné, hustě uspořádané póry. U mladých vrstev mohou být bělavé, narůžovělé, lososové nebo oranžově růžové.

Starší póry přecházejí do světle okrové, hnědorůžové až hnědavé barvy. Jednotlivé roční vrstvy rourek bývají odděleny světlejší vrstvou dužniny.

Dužnina je bělavá až světle krémová, v mladších částech korkovitá a v nejstarších částech velmi tvrdá.

Výtrusy jsou hladké, světle zbarvené, přibližně kulovité až téměř kulovité.

Typickou kombinací je mohutná bělavá víceletá plodnice u báze starého listnatého stromu, velmi tvrdá konzistence a jemné narůžovělé až okrové póry.

Výskyt a ekologie

Pórnatice jilmová je teplomilnější druh rozšířený v Evropě i na dalších kontinentech. Evropské nálezy pocházejí zejména z oblastí s mírnějším a teplejším klimatem.

Roste ve městech, parcích, historických zahradách, alejích, arboretech, lužních oblastech a na dalších místech se starými listnatými stromy.

Nejčastěji je spojována s jilmy. Nálezy jsou však známy také z javorů, platanů, topolů, dubů, buků, jasanů, jírovců, morušovníků a dalších listnáčů.

Plodnice nejprve vyrůstají u báze živých, obvykle starších nebo oslabených stromů. Po odumření hostitele může houba pokračovat v rozkladu mrtvého kmene nebo pařezu.

Víceletá plodnice může být viditelná po celý rok. Nová výtrusorodá vrstva zpravidla narůstá během vhodného teplého a vlhkého období.

Druh není v rámci Evropy rovnoměrně rozšířený. V severnějších a chladnějších oblastech je vzácný nebo zcela chybí.

Český odborný přehled evropských chorošů uvádí, že Rigidoporus ulmarius nebyl v České republice zatím potvrzen. Případný tuzemský nález by měl být podrobně zdokumentován a odborně ověřen.

Význam pro zdraví a stabilitu stromů

Rigidoporus ulmarius může působit jako nekrotrofní parazit živých listnatých stromů. Kolonizuje kořeny, bázi kmene a především vnitřní dřevní části.

Rozklad často začíná v místech poranění, odumřelých kořenů, dutin nebo dlouhodobě oslabených tkání.

Houba způsobuje bílou hnilobu, při níž odbourává lignin i sacharidové složky dřeva. Napadená část postupně ztrácí pevnost a získává světlejší, vláknitou strukturu.

Strom může mít stále relativně zachovalou korunu, zatímco významná část kořenů nebo spodního kmene již může být rozložena.

Přítomnost mohutné víceleté plodnice proto vyžaduje odborné arboristické posouzení, zejména pokud strom stojí v blízkosti komunikace, budovy, hřiště nebo jiné frekventované plochy.

Co při nálezu sledovat?

  • přesné umístění plodnice na stromě,
  • rozsah plodnic kolem báze kmene,
  • duté nebo změklé kořenové náběhy,
  • trhliny a deformace báze stromu,
  • přítomnost odumřelých silných kořenů,
  • náklon stromu nebo pohyb kořenového talíře,
  • prosychání nebo redukci koruny,
  • předchozí stavební zásahy v kořenovém prostoru,
  • zhutnění, zasypání nebo zamokření půdy,
  • možné následky pádu stromu.

Možnosti odborného vyšetření

  • vizuální hodnocení kvalifikovaným arboristou,
  • kontrola kořenových náběhů stlačeným vzduchem,
  • rezistografické měření,
  • akustická tomografie báze kmene,
  • posouzení stability kořenového systému,
  • tahová zkouška u významných stromů,
  • pravidelné sledování vývoje plodnic a stromu.
Samotný nález plodnice neznamená automatickou nutnost strom pokácet. Není však rozumné jej ignorovat. Rozsah hniloby a provozní bezpečnost musí být hodnoceny individuálně kvalifikovaným odborníkem.

Bílá hniloba dřeva

Pórnatice jilmová patří mezi houby bílé hniloby. Pomocí enzymatického aparátu dokáže rozkládat lignin, celulózu i hemicelulózu.

Lignin dodává dřevu pevnost, tuhost a odolnost. Jeho odbouráváním se buněčné stěny postupně rozvolňují a dřevo ztrácí mechanické vlastnosti.

Napadené dřevo obvykle světlá, měkne a získává vláknitou, houbovitou nebo voštinovitou strukturu.

U stojících stromů může být velká část rozkladu skryta uvnitř kmene nebo kořenů a nemusí být zvenčí okamžitě patrná.

Hlavní důsledky hniloby

  • rozklad ligninu a celulózy,
  • ztráta pevnosti kořenů,
  • zmenšení účinného průřezu kmene,
  • vznik dutin a rozvolněného dřeva,
  • nižší odolnost proti větru,
  • zvýšené riziko vývratu nebo zlomu.
Bílá hniloba je přirozenou součástí rozkladu dřeva. Problém vzniká především tehdy, pokud probíhá v nosných částech živého stromu v prostoru s vysokými nároky na bezpečnost.

Enzymy a sledované bioaktivní látky

Výzkum Rigidoporus ulmarius je omezenější než u známých funkčních hub, jako jsou reishi, shiitake nebo coriolus. Dostupné práce se týkají především kultivovaného mycelia, laboratorních extraktů a enzymatického rozkladu dřeva.

Látka nebo skupina Význam
Polysacharidy Vysokomolekulární sacharidové látky přítomné v buněčných stěnách, plodnici a myceliu.
Beta-glukany Strukturní polysacharidy houbových buněčných stěn. Jejich přítomnost sama o sobě nedokládá klinický zdravotní účinek.
Steroly Přirozené složky houbových buněčných membrán, včetně ergosterolu a jeho derivátů.
Triterpenoidní látky Sekundární metabolity zkoumané laboratorně pro možné biologické působení.
Fenolické metabolity Mohou se podílet na oxidačních reakcích a laboratorně měřené antioxidační aktivitě.
Lakázy Oxidační enzymy schopné měnit lignin, fenolické látky a další aromatické sloučeniny.
Manganové peroxidázy Enzymy zapojené do oxidačního rozkladu ligninu při vzniku bílé hniloby.
Ligninové peroxidázy Enzymy schopné narušovat některé obtížně rozložitelné aromatické struktury ligninu.
Celulázy Enzymy štěpící celulózu na menší sacharidové jednotky.
Hemicelulázy Enzymy rozkládající hemicelulózové složky dřeva.
Proteiny a peptidy Součást buněčné hmoty a enzymatického aparátu houby.
Chitin Pevná složka houbových buněčných stěn, která přispívá k tvrdosti starších plodnic.
Chemické látky zjištěné v laboratorním extraktu nejsou automaticky účinné ani bezpečné po konzumaci celé houby. Pro Rigidoporus ulmarius není stanoven standardizovaný extrakt ani klinicky ověřené dávkování.

Co říká věda?

Nejlépe doloženou vlastností Rigidoporus ulmarius je schopnost způsobovat bílou hnilobu živých i odumřelých listnatých stromů.

Odborné práce popisují druh jako nekrotrofní dřevokaznou houbu, která může kolonizovat kořenový systém, bázi a vnitřní části kmene.

Moderní fylogenetický výzkum potvrzuje jeho zařazení v rodu Rigidoporus a současně ukazuje vysokou druhovou rozmanitost tohoto rodu.

Laboratorní studie kultivovaného mycelia sledovaly vliv různých kultivačních podmínek na produkci látek s možnou protizánětlivou a antiangiogenní aktivitou.

Tyto výsledky pocházejí z laboratorních systémů. Nepotvrzují léčebné působení plodnice nebo domácího extraktu u člověka.

Nejsou dostupné kvalitní klinické studie, které by stanovovaly účinnost, bezpečnost, dávkování nebo lékové interakce.

Oblast Síla důkazů Poznámka
Taxonomie a existence druhu ★★★★★ Přijímaný samostatný druh doložený morfologicky i moderní fylogenetikou.
Vazba na listnaté stromy ★★★★★ Dobře doložený výskyt zejména u báze starých listnáčů.
Vazba na jilmy ★★★★★ Jilmy patří mezi nejtypičtější hostitele, druh však není omezen pouze na ně.
Bílá hniloba ★★★★★ Dobře známý rozklad ligninu, celulózy a hemicelulózy.
Vliv na stabilitu stromu ★★★★☆ Rozklad kořenů a báze může významně oslabit strom, skutečný stav se však posuzuje individuálně.
Enzymatický rozklad dřeva ★★★★☆ Odpovídá ekologii hub bílé hniloby a jejich ligninolytickému aparátu.
Polysacharidy ★★☆☆☆ Přirozeně přítomné v houbové hmotě, ale specifická klinická data chybějí.
Protizánětlivá aktivita ★★☆☆☆ Popsána v omezených laboratorních modelech kultivovaných vzorků.
Antiangiogenní mechanismy ★★☆☆☆ Zkoumány laboratorně; klinický význam není potvrzen.
Antioxidační aktivita ★☆☆☆☆ Specifických kvalitních údajů pro tento druh je málo.
Tradiční medicinální použití ★☆☆☆☆ Některé asijské zdroje jej zmiňují, přesná tradice a identita materiálu nejsou dostatečně jasné.
Klinické použití u lidí ☆☆☆☆☆ Klinické studie, standardizace a ověřené dávkování chybějí.
Protizánětlivá nebo antiangiogenní aktivita buněčného či kultivačního extraktu není důkazem léčby zánětu, rakoviny nebo cévního onemocnění u člověka.

Klíčové studie a odborné zdroje

Rok nebo zdroj Téma Typ Odkaz
2009 Vliv kultivačních podmínek na produkci látek s laboratorní antiangiogenní a protizánětlivou aktivitou Biotechnologická laboratorní studie Process Biochemistry
2023 Fylogeneze, druhová rozmanitost a morfologické znaky rodu Rigidoporus Molekulární taxonomická studie PMC
2023 České názvosloví evropských chorošů, ekologie a stav výskytu v České republice Český odborný přehled Mykologické listy PDF
2024 První potvrzený nález Rigidoporus ulmarius na městských stromech v Maďarsku Fytopatologická a mykologická studie Odborný článek PDF
Taxonomie Přijímaný název Rigidoporus ulmarius, autorita a registrační údaje Index Fungorum Index Fungorum
Taxonomie Rigidoporus ulmarius jako současný název a související nomenklatura MycoBank MycoBank
Český rod Rod Rigidoporus neboli pórnatice a přehled uváděných druhů Česká mykologická společnost Myko.cz
Obrazový zdroj Fotografie Rigidoporus ulmarius a licenční údaje jednotlivých souborů Wikimedia Commons Wikimedia Commons

Srovnání s podobnými mohutnými choroši

Houba Hlavní znak Hostitel Typ hniloby Reakce plodnice
Rigidoporus ulmarius Mohutná bělavá až krémová, velmi tvrdá víceletá plodnice Jilmy a další listnáče Bílá hniloba Póry bývají narůžovělé až okrové
Ganoderma australe Velká hnědá víceletá plodnice s hnědou dužninou Listnaté stromy Bílá hniloba Hnědý výtrusný prach může pokrývat okolí
Ganoderma applanatum Plochá šedohnědá až hnědá plodnice s kreslicí spodní stranou Řada listnáčů Bílá hniloba Bílá spodní strana po otlačení hnědne
Fomes fomentarius Kopytovitá šedá plodnice s výraznými koncentrickými pásy Buk, bříza a další listnáče Bílá hniloba Dužnina je okrově až rezavě hnědá
Perenniporia fraxinea Silná krémová až hnědavá plodnice u báze listnáčů Jasan, akát a další listnáče Bílá hniloba Póry zůstávají bělavé až krémové
Meripilus giganteus Obrovský trs mnoha tenkých vějířovitých klobouků Především buk Bílá hniloba kořenů Póry i dužnina po poranění rychle černají
Bondarzewia mesenterica Mohutný trs světlejších vějířovitých klobouků Především jedle a další jehličnany Bílá hniloba Dužnina bývá hořká a výrazně nečerná
Určení mohutných starých chorošů pouze podle fotografie může být nespolehlivé. Důležité jsou hostitelská dřevina, barva a struktura dužniny, velikost pórů, výtrusy a případně molekulární analýza.

Bezpečnost a případné užívání

Pórnatice jilmová je nejedlá houba. Plodnice je tvrdá, korkovitá až dřevnatá a není vhodná ke kuchyňskému zpracování.

Neexistuje klinicky ověřené dávkování plodnice, mycelia, prášku, čaje, tinktury ani jiného extraktu.

Omezené laboratorní výsledky nelze použít jako podklad pro domácí výrobu léčivých přípravků.

Praktická upozornění

  • plodnici nekonzumovat,
  • nepřipravovat z ní domácí čaj nebo tinkturu,
  • nepoužívat ji jako náhradu reishi nebo jiných funkčních hub,
  • nepovažovat obsah beta-glukanů za důkaz léčivosti,
  • nepřenášet laboratorní výsledky na léčbu člověka,
  • nesbírat plodnice ze znečištěného městského prostředí,
  • neodstraňovat plodnici jako způsob léčby stromu,
  • nález na živém stromě posoudit také arboristicky.

Odstranění plodnice strom nevyléčí

Viditelná plodnice je pouze rozmnožovací část houby. Rozsáhlé podhoubí může zůstávat uvnitř kořenů a kmene i po jejím odstranění.

Rigidoporus ulmarius není náhradou léčby zánětlivých, nádorových, cévních ani jiných onemocnění. Jeho hlavní význam je mykologický, ekologický a arboristický.

Časté otázky

Co je Rigidoporus ulmarius?

Rigidoporus ulmarius je mohutná víceletá dřevokazná houba rostoucí u báze starých listnatých stromů, zejména jilmů.

Jaký je český název?

Český odborný název je pórnatice jilmová.

Je Rigidoporus ulmarius platný druh?

Ano. Přijímaný vědecký název je Rigidoporus ulmarius (Sowerby) Imazeki.

Je Fomes ulmarius stejná houba?

Ano. Fomes ulmarius je historické synonymum stejného druhu.

Je Polyporus ulmarius stejná houba?

Ano. Jde o starší taxonomické zařazení pórnatice jilmové.

Co znamená druhové jméno ulmarius?

Odkazuje na jilmy rodu Ulmus, které patří mezi hlavní hostitelské stromy.

Na jakých stromech roste?

Nejčastěji na jilmech, ale také na javorech, platanech, topolech, dubech, bucích, jasanech a dalších listnáčích.

Kde na stromě vyrůstá?

Především u báze kmene, na kořenových nábězích, pařezech a spodních částech kmene.

Roste na živých stromech?

Ano. Může napadat živé oslabené stromy a později pokračovat v rozkladu mrtvého dřeva.

Roste v České republice?

Český odborný přehled z roku 2023 uvádí, že druh v České republice zatím nebyl potvrzen.

Kde se v Evropě vyskytuje?

Především v teplejších oblastech a na lokalitách se starými listnatými stromy.

Jak pórnatice jilmová vypadá?

Vytváří mohutnou bělavou až krémovou, hrbolatou a velmi tvrdou víceletou plodnici.

Jakou barvu mají póry?

Mladé póry mohou být bělavé, růžové až oranžově narůžovělé. Starší vrstvy přecházejí do okrových a hnědavých odstínů.

Je plodnice víceletá?

Ano. Každoročně může přirůstat nová vrstva rourek.

Jak velká může být?

Plodnice mohou dosahovat desítek centimetrů a výjimečně vytvářet mimořádně rozměrné útvary.

Jaký typ hniloby způsobuje?

Způsobuje bílou hnilobu kořenů, spodní části kmene a vnitřního dřeva.

Co je bílá hniloba?

Jde o rozklad, při kterém houba odbourává lignin i sacharidové složky dřeva. Dřevo světlá, měkne a získává vláknitou strukturu.

Je houba nebezpečná pro strom?

Může rozkládat nosné kořeny a bázi kmene, a tím snižovat mechanickou stabilitu stromu.

Znamená nález, že strom musí být pokácen?

Ne automaticky. Rozsah hniloby, stabilitu stromu a riziko pro okolí musí posoudit arborista.

Pomůže odstranění plodnice?

Ne. Odstraní se pouze rozmnožovací část, zatímco podhoubí zůstává uvnitř dřeva.

Je Rigidoporus ulmarius jedlý?

Ne. Plodnice je tvrdá, korkovitá až dřevnatá a považuje se za nejedlou.

Je to medicinální houba?

Není standardizovanou medicinální houbou s dostatečně doloženým klinickým použitím.

Obsahuje beta-glukany?

Jako houba obsahuje polysacharidy buněčných stěn včetně beta-glukanových struktur. Jejich přítomnost však nedokládá léčebný účinek.

Má protizánětlivé účinky?

Některé laboratorní kultivační extrakty vykázaly působení na zánětlivé mechanismy. Klinická účinnost u člověka nebyla potvrzena.

Co znamená antiangiogenní aktivita?

Jde o laboratorně sledované ovlivnění tvorby cév. Takový výsledek není automaticky důkazem léčby rakoviny.

Léčí rakovinu?

Ne. Neexistují klinické důkazy, že by Rigidoporus ulmarius léčil nádorové onemocnění.

Lze z něj připravit čaj nebo tinkturu?

Domácí vnitřní užívání nelze doporučit. Chybí ověřené dávkování a bezpečnostní údaje.

Existují klinické studie na lidech?

Nejsou dostupné dostatečné kvalitní klinické studie potvrzující zdravotní účinnost nebo bezpečné dávkování.

Jak se liší od lesklokorky ploské?

Lesklokorka ploská má převážně hnědou horní stranu a její bílý povrch pórů po poškrábání hnědne. Pórnatice jilmová je bělavější, mohutně polštářovitá a má narůžovělé až okrové póry.

Jak se liší od vějířovce obrovského?

Vějířovec vytváří trs mnoha tenkých vějířovitých klobouků a po poranění černá. Pórnatice jilmová tvoří kompaktní, velmi tvrdou a víceletou plodnici.

Co udělat při možném nálezu v Česku?

Plodnici nepoškozuj, vyfotografuj ji z více stran, zaznamenej hostitelský strom a lokalitu a kontaktuj odborného mykologa.

Proč je houba významná?

Je důležitým rozkladačem dřeva a zároveň druhem, který může ovlivňovat zdraví a stabilitu starých stromů.

Související články